Zásada názornosti a tvořivost v technicky zaměřených předmětech

Lenka Partíková

Katedra technické a informační výchovy

 

Souhrn

Tvůrčí schopnosti, nadání a talent jsou nejbohatší zdroje dnešní společnosti. Nesmíme zapomenout na rozvíjení tvořivosti žáků. U dané problematiky jsem se zaměřila na zásadu názornosti, na tvořivost a kreativitu a jejich vztahy.

Klíčová slova

Názornost, tvořivost, kreativita, pedagogická tvořivost, technická tvořivost.

Summary

The creative abilities, the endowment and the talent are the richest sources of today´s society. We can´t forget the development of students´ creativity. At the problem I have focused on the fundamental illustration, the inventiveness and the creativity and their relationships.

Keywords

Illustration, inventiveness, creativity, pedagogical creativity, technical creativity.

 

Úvod

Když se řekne “zásada názornosti”, určitě se každému vybaví jméno Jan Amos Komenský. I v dnešní době je myšlenka “učitele národů” stále aktuální. Zásada názornosti je příkaz: Vyučuj názorně. Je to požadavek, aby si žáci při vyučování vytvářeli představy a pojmy na základě bezprostředního nazírání předmětů a jevů objektivní skutečnosti nebo jejich zobrazení.

Využití několika smyslů nesmí být samoúčelné, má význam jen tam, kde přispívá k hlubšímu poznání předmětu nebo jevu, k hlubšímu pozorování, analýze, srovnávání, zdůvodňování, třídění, syntéze a zobecňování.

1. Zásada názornosti

Názornost zvyšuje zájem o předmět výuky, pomáhá vytvářet jasnější představy o předmětu nebo jevu, pomáhá k osvojení abstraktních pojmů a pouček pomocí schémat, dělá vzdělávání efektivnější.

Názornost zapojuje více smyslových orgánů do poznávání, využívá nahromaděné zkušenosti pro tvorbu jasných představ, rozvíjí pozorovací schopnosti žáků a aktivizuje žáka.

“Zásadu názornosti nelze chápat zjednodušeně. Poznávací proces probíhá v kontinuitě smyslové i myšlenkové aktivity člověka, v našem případě žáka. Je proto nezbytné uvědomit si jednotu konkrétního a abstraktního, empirického a teoretického, tzn. didaktickou jednotu smyslového vnímání, myšlenkových operací a aktivní činnosti žáka. Smyslové vnímání jevu či procesu tvoří pouze dílčí součást celého poznávacího aktu.” (1)

2. Realizace názornosti prostřednictvím učebních pomůcek

Především pomocí učebních pomůcek je zajišťována názornost v poznávacím procesu. Žáci i učitelé jsou v přímém kontaktu s učební pomůckou, proto je velmi důležitá kvalita učební pomůcky.

Kvalita učební pomůcky je závislá také na kvalitě učitele. Vyučování určitě není jen záležitostí použití té či oné učební pomůcky, ale jde o zásadní koncepci vyučování, která musí zahrnovat cíl, obsah i prostředky vyučování, úlohu učitele, žáků i učiva, učebních pomůcek i zařízení škol.

Z toho plyne, že práce učitele s učební pomůckou je někdy i důležitější než učební pomůcka sama. Máme-li novou učební pomůcku, se kterou však pracuje učitel zastarale, stane se z vhodné učební pomůcky pomůcka nevhodná. Máme-li naopak učební pomůcku zastaralou, kterou učitel upravuje, vytváří její variace, pracuje s ní novátorsky, stane se ze zastaralé učební pomůcky nová, vhodná k výuce.

V dnešní době by tradiční učební pomůcky měly zůstat důležitou součástí vyučování. Tradiční učební pomůcky nejsou jedinými pomůckami a mění se jejich postavení a funkce. Mnohé tradiční pomůcce můžeme dát moderní funkce. Není proto správné užitečné tradiční názorné pomůcky ze škol odstraňovat. Moderní pomůcky samy o sobě ještě nejsou zárukou moderního obsahu vyučování. Pro použití moderních učebních pomůcek je rozhodující celkové pojetí vyučování, jeho cíl a obsah.

Účinnost využití názorných učebních pomůcek je v rukách učitele. Jsou učitelé, kteří dovedou i s tradičními pomůckami vyučovat moderně, a naopak jsou učitelé, kteří i s moderními pomůckami učí zastarale.

Hodnota učební pomůcky není jenom v ní samé, ale také v tom, jak se s ní pracuje, do jaké koncepce vyučování je zasazena a jakou v ní má funkci. O tom rozhoduje učitel. Učitel dobře ví, že nestačí, aby názornou pomůcku žákům pouze předvedl, ale musí orientovat jejich pozornost na tu stránku pomůcky, která ji činí právě tím, čím v dané výuce má být. Předmět se stává názornou pomůckou tehdy, kdy se začlení do výuky, stane se součástí struktury učitel – žák – učivo.

3. Hračka jako učební pomůcka v technicky zaměřeném předmětu

Za učební pomůcku považujeme i hračku. Učební pomůcka jako hračka je vhodná především pro žáky předškolního a mladšího školního věku. Žáci staršího školního věku se mohou také setkat s hračkou, která by však měla být vhodně podána učitelem.

Uplatnění hry a hračky v technicky zaměřeném předmětu je dáno vzájemným vztahem hry a práce. Jak hra, tak práce jsou činnosti člověka. Obě činnosti jsou vyjádřením vztahu člověka k okolnímu světu, v němž se projevuje a utváří schopnost a potřeba odrážet vnější svět a působit na něj.

“Hra je činnost symbolická, motivovaná pocitem spontánnosti a dobrovolného rozhodnutí, je samoúčelná, významná sama o sobě. Ve hře dítě poznává a osvojuje si některé pracovní úkony a učí se vynakládat úsilí, které je nutné při práci. Hra mu také přináší radost, která je důležitým motivem pro každou lidskou činnost. Na hru je možno pohlížet z různých aspektů, a to podle toho, jakou funkci v životě člověka plní. Vedle funkce emociální, pohybové, poznávací, motivační, procvičovací a diagnostické má též funkci fantazijní, imaginativní, tvořivostní, formativní, terapeutickou, rekreační, sociální aj.” (2)

Vedle důrazu na didaktickou funkci hračky se v praxi prosazují názory, že hračka má nejen poučovat, ale především poskytovat zábavu. Prostředníkem mezi světem techniky a dítětem se může stát technická hračka, jež je zbudována na technických principech, jejím cílem je připravit dítě pro poznání a správné ovládání techniky. K těmto hračkám patří především stavebnice. Stavebnice je hračka, která rozvíjí nejen technické schopnosti, ale sociální vztahy.

4. Vztah tvořivosti a hračky

Zde bych se chtěla především zaměřit na tvořivostní funkci hry.

“Pedagogickou hodnotu hry posuzujeme podle toho, do jaké míry dítě aktivizuje a rozvíjí jeho tvořivost.” (3)

“Tvořivost je duševní schopnost vycházející z poznávacích i motivačních procesů, v nichž hraje důležitou roli též inspirace, fantazie, intuice.” (4, str. 14)

Měli bychom se ptát:

Dostaneme tyto odpovědi:

Uvědomme si, že hra nebo hračka, která realitu pouze kopíruje a neposkytuje dítěti žádný prostor pro dotváření jeho představ, nemůže rozvinout ani představivost, fantazii a imaginativnost, ani tvořivost. Kreativita je velice vzácná, vysoce ceněná a krásná, ale i nesmírně choulostivá a zranitelná.

Kreativita představuje produktivní styl myšlení, který se odráží v činnosti člověka. Škola může rozvinout tvořivé schopnosti žáka tím, že mu ukáže cesty hledání a objevování nových poznatků. Zdolávání bariér vystupujících na cestě k novým objevům a bránících přímočarému a snadnému dosažení cíle by se mělo stát přirozenou součástí pedagogicky hodnotného vzdělávacího procesu.

5. Tvořivost učitele

Pedagogická tvořivost se projevuje tvořivou prací se vzdělávacím obsahem jednotlivých předmětů, spočívá v tvořivé aplikaci poznatků oboru do vyučování, vyznačuje se tvořivými didaktickými postupy. Zejména se však projevuje zaměřeností na žáka, a proto je možné ji pokládat za funkci specifické sociální kvality učitele. (4, str. 51)

“Kreativní učitel by měl být člověk vnitřně svobodný, oproštěný od egoizmu, konfliktů a stresů, měl by se identifikovat se svým oborem, nepodléhat informační explozi, měl by umět vést dialog ve skupině atd.” (4, str. 52)

Bohužel se někdy stává, že učitel žákům předkládá obsah vzdělávání monologickým způsobem jako soubor sice pravdivých, ale již hotových poznatků. Žáci jsou tím nejen demotivováni, ale i jejich aktivita v přístupu k učení je bržděna, brzdí se jejich produktivní myšlení, zmrazuje se tvořivý postoj žáků k osvojování poznatků, a tím i jejich tvořivý rozvoj. Při vyučovacím procesu se zmíněnými znaky je vzájemný vztah učitele a žáků redukován na jednostranné působení učitele na žáky, které je nutně vede k pouhému reprodukování obsahu vyučovaného předmětu. Opomíjeno je domýšlení vztahů, souvislostí, pronikání do jádra problémů, což je nutnou podmínkou tvořivého myšlení a jednání.

Proto učitel, který chce pracovat se žáky tvořivým způsobem, by měl podle (4):

Jednou z příčin, proč učitelé setrvávají u osvědčeného tradičního způsobu vyučování, který tvořivost žáků spíše trpí než podněcuje, je nedostatek času. Tento “časový stres” však může mít různé, na učiteli nezávislé příčiny. Mnohdy vyplývá ze špatných osnov, z přetížení učitele administrativní prací, z velkého počtu žáků ve třídě, z nedostupnosti kvalitních učebnic a učebních pomůcek a částečně i z nedostatečné pedagogicko psychologické klasifikace některých učitelů. Každý učitel by se měl seznámit s podmínkami, ovlivňujícími tvořivost žáků ze strany jeho samotné osoby a ze strany jeho vlastní pedagogické činnosti.

Mezi ně patří podle (4):

  1. učitelova úroveň vědomostí o tvořivosti,
  2. učitelova tvořivá osobnost,
  3. aktivizující a motivující způsoby vyučování.

Prvotním vzorem, se kterým však žák přichází do styku denně, je učitel. Svým chováním, jednáním, charakterovými vlastnostmi, způsobem myšlení a mluvy, odborností, postojem ke svému povolání, vztahem k lidem, ale i například úpravou svého zevnějšku ovlivňuje žáky, aniž si je toho mnohdy vědom.

6. Technická tvořivost

Technická tvorba má různé podoby. Může jí být vědecká práce technické povahy, aplikace vědeckých poznatků v praxi, vývoj, projektování, konstruování, příprava výroby, vlastní výroba, užívání technických výrobků, likvidace zastaralých výrobků.

Požadavky na myšlení a činnosti tvůrce podle (4):

Veškerou tvůrčí činnost, včetně činnosti technické, ovlivňují rovněž psychické procesy, především fantazie a představivost. Technická tvůrčí práce obsahuje krásu a radost z tvorby něčeho nového.

“Fantazie je psychický proces, ve kterém se vytvářejí relativně nové představy. Základem je zkušenost člověka, vjemy a jejich reprodukce. Členíme ji na bezděčnou a záměrnou, názornou a myšlenkovou, reproduktivní a konstruktivní.” (4)

“Představivost je psychický proces, jehož produktem je tvoření obrazů na základě názorných představ. Představy jsou jednak obrazy reprodukující to, co člověk v dané době již vnímal, jednak jsou to obrazy něčeho relativně nového.” (4)

Dovednosti technicky tvořivého člověka:

7. Technická tvořivost v technicky zaměřených předmětech

Učivo tematického celku Elektrotechnika kolem nás je výrazně abstraktní teorií. Abstraktnost učiva musí být vyvážena praktickou činností. K tomu nám nejlépe poslouží model.

Model zjednodušuje zobrazení reálných nebo abstraktních objektů a jevů.

Modely dělíme podle (4) na:

“Prostřednictvím stavebnic se uplatňuje technická tvořivost ve výuce. V oblasti techniky jsou lidé, kteří mají schopnost tvořivě pracovat, neobyčejně ceněni. Vytvořením vhodných pomůcek a motivací lze vytvořit pro rozvoj tvořivosti vhodné podmínky, a to samozřejmě za pomocí tvořivého učitele.” (5)

8. Závěr

Učební pomůcka má ve vyučovacím procesu nesporně nezastupitelné místo. Musíme s ní však pracovat velmi obezřetně. Jedním z nejbohatších zdrojů společnosti jsou tvůrčí schopnosti, nadání a talent. Ve vyučovacím procesu musíme na všechny zmíněné zdroje brát zřetel. Jestliže je nerozvíjíme, tak se z tvořivého žáka stane žák netvořivý. Abychom tomu zabránili, používáme učební pomůcky. Musíme si ale dávat pozor na počet učebních pomůcek. Jestliže je žák zavalen učebními pomůckami, uniká mu jejich tvořivostní funkce.

Literatura:

  • Kalhous, Z., Obst, O. Školní didaktika. 1. vyd. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 1998. 178 s. ISBN 80-7067-920-4
  • MIŠURCOVÁ, V., FIŠER, J., FIXL, V.: Hra a hračka. 2. vyd. Praha : SPN, 1980. 144 s.
  • SPOUSTA, V. Hra jako prostředek rozvoje tvořivosti dítěte. Tvořivost v práci učitele a žáka. 1. vyd. Brno : Paido, 1996, s. 61-63. ISBN 80-85931-23-0
  • PETROVÁ, A. Tvořivost v teorii a v praxi. 1. vyd. Praha : VODNÁŘ, 1999. 169 s. ISBN 80-86226-05-0
  • SERAFÍN, Č. Kreativní prvek ve výuce - elektronické stavebnice. e-Pedagogium (on-line), 2002, 2. [cit. 2002-11-28]. Dostupné na www: <http://epedagog.upol.cz/eped2.2002/clanek04.htm>. ISSN 1213-7499. Tištěná forma ISSN 1213-7758
  • Adresa:

    Mgr. Lenka Partíková,

    katedra technické a informační výchovy,

    Pedagogická fakulta UP v Olomouci

    Žižkovo náměstí 5

    771 40 Olomouc

    e-mail: partikov@pdfnw.upol.cz