Tělesný vývoj člověka a některá závažná onemocnění, se kterými se můžete setkat v pedagogické praxi

Ivana Kuchyňková

Katedra antropologie a zdravovědy PdF UP v Olomouci

Souhrn

Cílem příspěvku je přiblížit pedagogům jednotlivá období růstu a vývoje člověka a upozornit na některá závažná onemocnění, se kterými se mohou setkat během své pedagogické praxe. Pro doplnění znalostí popisuje metody pro hodnocení biologického věku dítěte (antropometrické charakteristiky, stav skeletální zralosti, posouzení pohlavního vývoje a chrupu). Autorka se zaměřila zejména na tři chronická onemocnění: na poruchu výživy (obezitu), jejíž výskyt v poslední době prudce vzrůstá, a na poruchy příjmu potravy (mentální anorexie, mentální bulimie), postihující zejména dívky pubertálního a adolescentního věku.

Klíčová slova

Ontogenetický vývoj, biologický věk, kostní věk, obezita, mentální anorexie, mentální bulimie.

Summary

Body development of a man and some serious diseases that you can meet at pedagogical practice

The objective of this article is to explain individual periods of man and alert to some serious diseases that teachers can meet at their pedagogical practice. For the replenishment of knowledge there are described the methods of assessment of biological age of a child. The author concentrated on especially three diseases: the disorder of nutrition (obesity) that incidence is rising up lately and the eating disorders: anorexia nervosa and bulimia nervosa affecting especially girls at pubertal and adolescent age.

Key words

Ontogenetic development, biological age, bone age, obesity, anorexia mentalis, bulimia mentalis.

Antropologie je jako propedeutická disciplína součástí všeobecného vzdělávání budoucích učitelů. Znalost stavby, činnosti a vývoje lidského organismu napomáhá budoucím učitelům všímat si souvislostí mezi psychickým, popř. sociálním vývojem a vývojem somatickým. Seznamují se s fyzickou odolností mladého organismu, snaží se pochopit jeho psychiku a odhadnout jeho reakce při různých situacích. Kromě znalostí ontogenetického a psychického vývoje člověka by se měli budoucí učitelé poučit i o některých nemocích, které se mohou během tělesného vývoje člověka vyskytnout (Suchý, 1970, 1972). Jednotlivá období života nejsou vymezena striktními hranicemi kalendářního věku, odehrávají se v určitých časových rozmezích, protože biologický vývoj neprobíhá u každého člověka stejně rychle. Vývojové a růstové mezníky jsou ve velké míře individuální.

Pro přiblížení tělesného a duševního vývoje následuje přehled jednotlivých období života včetně vzdělávacích institucí, kde dané věkové kategorie v tomto časovém úseku spadají.

Mateřská škola

Období předškolní (4 - 6 let): Růst dítěte již není tak intenzivní, jak v předchozím období novorozeneckém a batolivém, průměrný přírůstek představuje asi 6 cm za rok.

Zdokonaluje se motorika – u dětí pozorujeme jemnější a obratnější pohyby. Na druhé straně však stále převažuje nedokonalá schopnost koordinace, neopatrnost, zvídavost, neukončený vývoj stereoskopického vidění (chybný odhad vzdálenosti), zpomalená akomodace a zúžené zorné pole. Všechny tyto nedostatky jsou příčinnou zvýšené úrazové morbidity a mortality.

Rozvíjí se psychika a zvyšuje se slovní zásoba dítěte. Lze pozorovat projevy osobnosti, nadání dětí a smysl pro kolektiv. S příchodem do kolektivního zařízení stoupá riziko infekčních onemocnění, především chřipky, akutních respiračních onemocnění, planých neštovic, infekční mononukleózy, akutních průjmových onemocnění (Provazník, 1998).

Ke konci období se začínají prořezávat první trvalé zuby (stoličky) a mění se tělesné proporce – tzv. první proměna postavy. Postava je vytáhlejší se štíhlejším trupem a delšími končetinami. Zda dítě prošlo první proměnou postavy, jednoduše ověříte tzv. filipínskou mírou – dítě po proměně dosáhne rukou přes temeno hlavy na protilehlý ušní boltec (Nováková, Prokopec, 2001). Kolem 5. roku se hodnotí školní zralost – zjišťuje se stav vývoje hrubé a jemné motoriky, grafomotoriky, zrakové a sluchové percepce. Posuzuje se také řeč, vyjadřovací schopnosti, sociální a pracovní zralost (Fábryová, 2001).

Základní škola

Mladší školní věk (7 – 11 let): Začátek provází relativně vývojový klid – období plnosti, hromadění podkožního tuku, provázené plynulým růstem (asi 6 cm za rok). Kolem 7. roku se objevují první trvalé zuby. Organismus se začíná připravovat na hormonálně podmíněný proces – pubertu, kterou tvoří dva základní procesy - adrenarche – zvýšená sekrece adrenálních androgenů mezi 6. – 8. rokem u dívek a 7. - 9. rokem u chlapců. Působení androgenů napomáhá k charakteristickému ukládání množství tuku u chlapců a dívek, k vývoji pubického a axilárního ochlupení a přispívají ke vzniku tělesného pachu. Přibližně tři roky po začátku adrenarche nastupuje proces gonadarche, odpovědný za zrání pohlavních žláz. U dívek se objevuje první známka pohlavního zrání – růst prsů, průměrně v 11 letech. U chlapců je touto známkou zvětšování varlat, průměrně po 10. roce. Rovnoměrný růst končí počátkem pubertálního růstového výšvihu mezi 10. - 11. rokem u dívek a 12. - 13. rokem u chlapců, tj. v období spadajícím již do staršího školního věku.

Rozvoj některých pohlavních znaků před osmým rokem u dívek a před devátým rokem u chlapců se označuje jako předčasná puberta (pubertas praecox). Vyskytuje se v běžné populaci u 0,6 % dětí. Předčasné zrání jedince je provázeno urychlením skeletální zralosti a rychlým růstem do výšky. Důležitá je včasná léčba, neboť pomáhá zabránit předčasnému uzávěru růstových štěrbin a tím snížení definitivní tělesné výšky (Šnajderová, Zemková, 2000).

Starší školní věk (12 – 14 let): Dívky procházejí obdobím s maximální růstovou rychlostí v průměru 9 cm za rok ve 12 letech. Nastupuje první menarche – menstruační cyklus, který je nejprve nepravidelný a anovulatorní, ale později nabývá na pravidelnosti. U chlapců dochází k růstovému výšvihu s nejvyšší růstovou rychlostí v průměru 10,3 cm za rok ve 14 letech. Narůstá scrotum, penis, ochlupení a hrtan – mutace hlasu. Zvyšuje se činnost mazových a potních žláz. Rozvíjí se svalovina, začíná růst vousů a dochází k první poluci.

Absence typických znaků puberty ve 13 letech u dívek a ve 14 letech u chlapců je definována jako opožděná puberta (pubertas tarda). Častou vývojovou variantou je tzv. pozdní puberta, kdy jsou všechny znaky opožděny symetricky a kompletní zralosti je dosaženo oproti vrstevníkům později.

Střední škola

Období adolescence (16 – 18 let): Postupné dosahování pohlavní zralosti a ukončování tělesného růstu. U dívek dochází k uzavírání růstových štěrbin kolem 16. roku (v době první menstruace má dívka zpravidla 95 % konečné výšky), u chlapců je růst ukončen o dva roky později, tj. v 18. letech. Období představuje přechod mezi pubertou a dospělostí, zahrnující psychosociální zrání jedince. Objevují se autonomní snahy směrem od rodiny, ale také pocity strachu z dospělosti a z přijetí dospělé mateřské role. V těchto vyhraněných situacích může docházet k zneužívání návykových látek (alkohol, drogy) nebo také ke vzniku poruch příjmu potravy (mentální anorexie, mentální bulimie). V oblasti reprodukční dochází k prvním sexuálním zkušenostem, mezi negativní jevy spjaté s předčasnou sexualitou a s častým střídáním partnerům patří výskyt pohlavních chorob a nechtěná těhotenství.

Vysoká škola

Období úplné dospělosti (18 - 30 let): Dokončuje se prořezávání stálého chrupu a pokračuje vývoj svalové soustavy. Podnětné vysokoškolské prostředí pomáhá rozvíjet tělesné a intelektuální schopnosti. V tomto období vyniká zejména smyslová bystrost, dobrá koncentrace pozornosti, schopnost logického myšlení a dobrá paměť. Dochází k profesionalizaci pracovních činností a vytváření pevných partnerských svazků. Z biologického hlediska je období úplné dospělosti (do 30 let) příhodnou dobou pro zakládání rodiny. Podle statistických údajů je populace mezi 20. – 30. rokem života skupinou s nejnižší nemocností a úmrtností. Možné zdravotní problémy vyplývají zejména ze životního stylu, který jedinec vede, a ze zátěže vysokoškolským studiem či pracovním prostředím. Změny spojené s nepřiměřenou zátěží se projevují na úrovni psychické i somatické. Mezi časté problémy patří výskyt vředové choroby gastroduodena, neurózy (bolesti hlavy, poruchy spánku, psychogenní bolesti břišní, neurovegetativní nevyváženost), vzácně mentální anorexie a bulimie, depresivní a úzkostné stavy. S nedostatkem pohybové aktivity a sedavým způsobem zaměstnání souvisejí dále možné poruchy pohybového aparátu (funkční poruchy krční a bederní páteře) a výskyt žilních městků v oblasti konečníku, tzv. hemoroidy.

Univerzita třetího věku

V rámci koncepce celoživotního vzdělávání mohou nyní navštěvovat vzdělávací instituce i lidé spadající do období zralosti (do 45 let - období relativní stability, slábne ale svalová soustava a vzrůstá podíl podkožního tuku), období středního věku (45 - 60 let - pokles až ztráta reprodukční schopnosti - dříve u žen - klimakterium, menopauza, udržování dobré kondice pomáhá oddalovat příznaky stárnutí), stařeckého věku (60 - 75 let) a věku vysokého stáří (75 - 90 let) a kmetského věku (nad 90 let).

Jak hodnotit růst a vývoj

Růstové a vývojové změny jsou významným indikátorem zdraví jedince. Monitorování růstu a vývoje patří mezi základní metody péče o kojence, dítě, pubescenta či dorost.

Abychom mohli posoudit, zda se jedinec vyvíjí a roste správně, potřebujeme mít k dispozici normativy, které vznikají na podkladě rozsáhlých výzkumů velkého počtu dětí. Vývoj a růst neprobíhá u všech stejným tempem. Je třeba stanovit tzv. faktický biologický věk dítěte, který se může lišit od věku kalendářního (Lebl, Krásničanová, 1996).

K hodnocení biologického zrání jedince slouží:

• Antropometrické charakteristiky (antropometrické minimum = výška, hmotnost ve vztahu k výšce, obvod hlavy (0 - 5 let), střední obvod paže) s využitím percentilových růstových grafů, popř. normalizovaných dat (skóre směrodatné odchylky - SD-skóre).
• Posouzení vývoje chrupu – vývoj prořezávání zubů.
• Stav skeletální zralosti – na základě posouzení rentgenogramu levé ruky a distální části předloktí se určí stav osifikace sekundárních center vybraných kostí a stanoví se tzv. kostní věk.
• Sexuální maturace – vývoj zevního genitálu, včetně objemu testes (orchidometrie) a rozvoj pubického ochlupení u chlapců, vývoj prsů a pubického ochlupení u dívek, hodnoceno podle pětistupňové škály Tannera (1969).

Percentilové růstové grafy

Nejužívanější podobou růstových grafů jsou percentilové růstové grafy. Zakreslením změřené výšky je možné okamžitě porovnat aktuální výšku dítěte s jeho vrstevníky. Při pravidelném sledování a zakreslování výsledků měření zjistíme rychle změnu postavení v percentilové síti ve smyslu plus či minus. Pásmo širší normy růstu vymezuje 3. a 97. percentil, zahrnující 94 % empiricky zjištěných hodnot výšky jedinců daného věku. Pásmo střední tělesné výšky leží mezi 25. a 75. percentilem (50 % všech hodnot). Jedinci s velkou výškou, resp. velmi velkou výškou se nacházejí nad 75. percentilem, resp. 90. percentilem. Jedinci menší až malí se vyskytují pod 25. percentilem. Pod 10. percentilem leží hodnoty jedinců s velmi malou postavou.

Při stanovování růstové diagnózy je důležité zhodnotit stav růstu dítěte ve vazbě na jeho růstový dědičný potenciál. Stanovujeme tzv. cílovou výšku dle pohlaví dítěte a upravené střední tělesné výšky jeho rodičů (tzv. adjustovaná midparentální výška) podle vzorce:

Cílová výška chlapců = (výška otce + (výška matky + 13))/ 2 ± 10 cm

Cílová výška dívek = (výška matky + (výška otce - 13))/ 2 ± 10 cm

Vzorec obsahuje hodnotu 13 cm představující průměrný rozdíl mezi mužskou a ženskou tělesnou výškou a rozsah ± 10 cm vymezující pásmo cílové výšky, kde se nalézá s 95 % pravděpodobností hodnota dospělé tělesné výšky potomka daných rodičů (Lebl, Krásničanová, 1996).

Mezi fyziologické varianty normálního růstu patří familiárně malý vzrůst (jedinec zdědil malou postavu po rodičích), konstituční opoždění růstu a puberty (jedinec s pozdějším dospíváním), familiárně vysoký vzrůst (jedinec zdědil vysokou postavu po rodičích), konstituční urychlení růstu a puberty (jedinec časně dospívající).

Během tělesného vývoje jedince se mění i proporcionalita těla, střídají se tzv. období štíhlosti či vytáhlosti a plnosti. V novorozeneckém a na počátku kojeneckého období jsou končetiny kratší než trup (štíhlost). Batolivý věk představuje období tělesné plnosti a první dentice. V předškolním věku narůstají končetiny do délky a dítě má proporce téměř dospělého člověka (pouze hlava je v porovnání s tělem větší). Mladší školní věk je provázen druhou denticí a tělesnou plností. V dospívání dochází k růstovému spurtu (vytáhlost) a během adolescence a dospělosti nabývá jedinec opět plných tělesných tvarů.

Při pravidelném zaznamenávání růstových dat do percentilových grafů lze v případě podezření na růstovou poruchu snadno odlišit normální růst od patologického. Plynulý pohyb jedince po růstové křivce naznačuje rovnoměrný zdravý růst. Změny v růstové křivce ve smyslu plus či minus, popř. změny v růstové rychlosti, které neodpovídají věku, mohou naznačovat některá závažná onemocnění (Lebl, Krásničanová, 1996).

Také u dlouhodobého růstu pod 10. a zvláště pod 3. percentilem, resp. nad 90. a zvláště nad 97. percentilem je nutné vyhledat odborného lékaře.

Kostní věk

Pro posouzení aktuálního biologického věku dítěte slouží hodnocení skeletální zralosti a určování kostního věku. Zrání kostry je u všech rostoucích jedinců velmi podobné. Každé osifikační centrum prochází určitým a definovatelným počtem morfologických stadií, jejichž posouzení je základem pro určení stupně kostní zralosti. Všechna centra kostního zrání mohou být velmi snadno identifikována na rentgenovém snímku ruky a distální části předloktí. Tato část kostry je pro tento účel informativní, protože zahrnuje velké množství kostí na relativně malé ploše. Kostní věk se dále využívá k přesné predikci dospělé výšky a při stanovování růstové diagnózy u zdravých dětí s variabilními fyziologickými růstovými vzorci (familiárně malý nebo velký vzrůst, časná či pozdní puberta) nebo při kontrole léčby pacientů s chronickými onemocněními (celiakie, chronická renální insufucience, mentální anorexie aj.).

Celosvětově nejužívanějšími metodami hodnocení kostního věku jsou:

• Americká metoda Greulicha a Pyleové (1959), založená na porovnávání rentgenogramů ruky a distální části předloktí s fotografickými standardy GP atlasu (”Atlas matching”).
• Britská metoda Tannera, Whitehouse et al. (1975), posuzující velikostní i tvarový vývoj 20 kostí ruky a distální části předloktí. (”Point scoring system”).
• Nová metoda TW3 (Tanner et al., 2001), která je inovací verze metody TW2. Do referenčního souboru byla začleněna data recentních populací evropského a euroamerického původu. Podle předběžných výsledků pilotní studie (Krásničanová, Kuchyňková, 2002) reflektuje TW3 sekulární trend a patří mezi nejpřesnější.

Obezita a poruchy příjmu potravy – mentální anorexie a bulimie jsou vzájemnými protipóly. Za společné lze však označit skutečnost, že se projevují nápadnými změnami habitu postiženého člověka. Abychom včas mohli odhalit někdy již počínající příznaky těchto závažných onemocnění, připravili jsme stručný přehled s definicemi, příčinami vzniku, projevy a následky onemocnění.

Obezita

Prudký nárůst obezity byl zaznamenán nejen u dospělých, ale i v dětském věku. Pojem obezita neznamená nadměrnou hmotnost, jedná se o nadměrné zmnožení vrstvy podkožního tuku.

Někteří autoři uvádějí, že v průmyslově vyspělých zemích se vyskytuje 5 – 30 % obézních dětí, přičemž jejich počet se stále zvyšuje. Nejkritičtějšími obdobími je kojenecké období, kdy v důsledku překrmování dochází k zvyšování počtu tukových buněk a období adolescence, kdy již existující tukové buňky hypertrofují. Obezita, která začíná v dětském věku, přetrvává asi v 70 - 80 % i v dospělosti (Šašinka, Šagát et al., 1998).

Co způsobuje obezita

• Zatěžování kostního systému a kloubů => vznik deformit dolních končetin (vbočená kolena), páteře (kulatá záda, skolióza) a kloubní změny (ankylózy).
• Přetěžování cévního systému a žlučových vývodů => vznik rozšířených žil na dolních končetinách (varixů) a žlučových kaménků.
• Změny metabolismu => arterosklerotické změny, diabetes mellitus na inzulínu nezávislý.

Jak odhalit a hodnotit obezitu

Orientační pomůckou k odhalení obezity je graf hmotnosti vztažený k výšce, který je např. součástí Očkovacího průkazu dítěte. Hmotnost ve vztahu k výšce spadající nad 80. percentil, je označována jako nadváha, hmotnost nad 85. percentilem jako počínající obezita (Krásničanová, Lesný, 2000). K dispozici jsou tabulky základních statistických charakteristik somatických, fyziologických a biochemických znaků českých obézních dětí (Vignerová, Bláha, 2001).

Jako ukazatel stavu výživy také slouží hodnota středního obvodu paže, který se doporučuje měřit u všech pacientů s poruchami výživy (obezita, mentální anorexie). Dále lze obezitu stanovit vyšetřením tloušťky podkožního tuku kaliperem, antropometrickou metodou dle Matiegky a denzitometrií. Stanovení indexů jako BMI má v dětském věku menší význam, slouží pouze jako orientační charakteristiky.

Důležitá je také samotná distribuce tukových vrstev po těle. Tuk bývá uložen na prsou, trupu, hýždích a stehnech. Nejrizikovějším faktorem je hromadění tuku v intraabdominální oblasti – tzv. androidní typ, který je spojován s větším výskytem kardiovaskulárních chorob (Lisá, 2000).

Etiologie

Příčiny vzniku jsou diskutabilní. Někteří autoři poukazují na exogenní faktory, zejména nesprávné stravování, nedostatek pohybu, léky či choroby, ale i na geneticky podmíněné faktory. Častý je výskyt obezity více členů rodiny, který může být geneticky podmíněn (tzv. ob gen) nebo může být spojen se způsobem života, který rodina provozuje (Lisá, 1999).

Léčba obezity

V dětském věku je léčba obtížná, neboť vyžaduje pevnou vůli dítěte a spolupráci celé rodiny.

Je nutná úprava jídelníčku. Strava by měla být pestrá. Jídelníček by měl zejména obsahovat:

• spíše libová masa (drůbež, králík), ryby;
• mléko a mléčné výrobky ve formě polotučné či nízkotučné, obdobně i sýry, jogurty;
• obiloviny - raději celozrnné produkty;
• hojnost luštěnin;
• dostatek zeleniny a ovoce
• z jídelníčku by se měly vyloučit sladkosti a sladké nápoje

Důležitá je pravidelnost ve stravování (jídlo pětkrát denně). Denní doporučená dávka některých živin pro děti ve věku 7 - 10 let je 9000 kJ (2150kcal), která představuje:
75 g bílkovin,
65 g tuků,
1100 mg vápníku,
4 mg železa,
60 mg vitamínu C.

Přehled energetických hodnot některých vybraných potravin uvádějí Bláha Lisá v titulu Víte o vašem dítěti, jak je veliké? Kolik váží? Co jí? Jak roste?

Nezbytnou součástí těchto doporučení je ovšem dostatek pohybové aktivity (chůze, jízda na kole, plavání).

Mentální anorexie a bulimie

Poruchy příjmu potravy patří mezi závažná psychosomatická onemocnění. Postihují převážně pubertální a adolescentní dívky, ale výjimkou nejsou ani mladé ženy. Společným rysem onemocnění je touha mít extrémně štíhlou postavu.

Mentální anorexie převažovala zejména v 60. – 70. letech a její výskyt se odhaduje na 0,5-1 % dospívajících dívek. Poměr mezi postiženými chlapci a dívkami je 1 : 10 (Koutek, Kocourková, 2000). Jedná se o vědomé omezování příjmu potravy a následné hubnutí způsobující výrazné tělesné změny až kachexii. Postižení odmítají přijímat nejprve vydatná a tučná jídla, postupně však omezí i potraviny s minimální kalorickou hodnotou a příjem tekutin, případně mohou začít konzumovat laxativa, diuretika a anorektika. Jsou přítomny rovněž psychické změny, depresivní syndrom, zvýšená dráždivost, porucha tělového schématu spojená s nereálným přesvědčením o tom, že postižená má nadváhu.

Jak poznáme anorexii

• Tělesná hmotnost je nejméně 15 % pod předpokládanou hmotností, Queletův index (BMI), sloužící jako orientační charakteristika, je 17,5 a méně.
• Vlivem změny tělesného složení dochází k vynechání menstruačního krvácení (amenorea). Menstruační cyklus se obnovuje až po dosažení tzv. kritické tělesné hmotnosti, která u dívek před první menstruací přestavuje 25. percentil hmotnosti k výšce, u dívek postmenarcheálních 10. percentil hmotnosti k výšce (Krásničanová, Lesný, 2000).
• Nápadná je suchá kůže, vypadávání vlasů, zvýšená lomivost nehtů a jemné ochlupení po těle, tzv. lanugo.
• Postižený si stěžuje na bolesti břicha a zácpy. Metabolické změny způsobené nutričním strádáním a abusem laxativ, diuretik vedou k poruše vnitřního prostředí organismu. Dostavuje se svalová slabost, srdeční arytmie a může docházet až k zástavě srdce (Kocourková, 1997).

Mentální bulimie převažovala zejména v 80. – 90. letech 20. století a vyskytuje se v 1 - 3 % populace dívek a mladých žen. Nezřídka předchází mentální bulimii epizoda mentální anorexie.

Charakteristickými příznaky jsou záchvaty nekontrolovatelného přejídání a následného zvracení. Konzumace mnohem většího množství jídla, které většina lidí ve stejném časovém úseku nedokáže sníst, je doprovázena silnými pocity viny a myšlenkami zabránit navýšení hmotnosti. Dochází k zneužívání laxativ a diuretik a často se vyskytuje i nadměrné cvičení.

Jak poznáme bulimii

• Hmotnost dosti často nápadně fluktuuje v závislosti na množství požitého jídla a častosti zvracení.
• Psychiku pacientky ovládá myšlenka na jídlo, váhu, štíhlost postavy a strach z nadváhy. Častá je emoční labilita a depresivní prožívání, které může vyústit v suicidální jednání.
• V důsledku zvracení dochází k poruše vnitřního prostředí, která způsobuje nápadnou spavost, únavu, srdeční arytmii a může vést až k srdeční zástavě. Zvracení a omezování tekutin vede k dehydrataci organismu, zvětšení příušních žláz, k poškození skloviny a zvýšené kazivosti chrupu (Koutek, Kocourková, 2000).

Etiologie poruch příjmu potravy

Na vzniku poruch příjmu potravy se podílí celá řada faktorů. Uvádějí se vlivy společenské, individuálně psychologické, rodinné i biologické. Módní trendy nám vnucují ideální obraz ženské krásy v podobě extrémně vychrtlých modelek. Velkou úlohu hrají i narušené vztahy v rodině a nepříjemné pocity z puberty – nápadné pubertální změny vyvolávají strach z dospělosti a depresivní stavy.

Závěrem

Pochopení a znalost jednotlivých období ontogenetického vývoje člověka a některých onemocnění by mělo patřit mezi základní dovednosti dětského lékaře, ale i pedagoga. Získané znalosti mu umožní odhadnout reakce dětí na různé podněty a někdy dokonce rozpoznat počátky závažných onemocnění se somatickými i psychickými změnami. Toto sdělení si kladlo za cíl přiblížit pedagogům zejména ta onemocnění, s nimiž se mohou setkat během své pedagogické praxe a která jsou při včasném odhalení snadněji léčitelná (obezita, mentální anorexie a bulimie).

Použitá literatura

• BLÁHA, P., LISÁ, L. Víte o vašem dítěti, jak je veliké? Kolik váží? Co jí? Jak roste? Praha Státní zdravotní ústav, 1999. ISBN: 80-7071-124-8.
• Fábryová, L. Co má umět předškolák. In Vše o zdraví. Online. http://www.rodina.cz (10.4.2002).
• Kocourková, J. et al. Mentální anorexie a mentální bulimie v dětství a dospívání. Praha : Galén, 1997. ISBN 80-85824-51-5.
• Kolařík, D. Endokrinní poruchy u dívek a dospívajících žen. Forum Medicinae, 2/2001, s. 4-9.
• Koutek, J., Kocourková, J. Poruchy příjmu potravy v dětství a adolescenci. Forum Medicinae, 3/2000, s. 64-68.
• KRÁSNIČANOVÁ, H. Růstová diagnóza – auxologické minimum moderního pediatra. Československá pediatrie, 1998, 53, 6, 348-350.
• KRÁSNIČANOVÁ, H. Roste vaše dítě, jak by mělo? In Vše o zdraví. Online. http://www.rodina.cz (10.4.2002).
• KRÁSNIČANOVÁ, H., LESNÝ, P. Kompendium pediatrické auxologie. CD-ROM, 2000, Praha, Galén, Novonordisk.
• LEBL, J.; KRÁSNIČANOVÁ, H. Růst dětí a jeho poruchy. Praha Galén, 1996. 157 s. ISBN 80-85824-30-2.
• Lisá, L. Je obezita v dětském věku nebezpečná? In Vše o zdraví. Online. http://www.rodina.cz (10.4.2002).
• Lisá, L. Léčba předčasné puberty. Forum Medicinae, 2/2000, s. 58-59.
• Šnajderová, M., Zemková, D. Předčasná puberta. Praha: Galén, 2000. ISBN 80-7262-040-1.
• Lisá, L. Obezita v dětském věku. Forum Medicinae, 3/2000, s. 69-71.
• Nováková, R., Prokopec, M. Současný stav trvalého chrupu u pražských předškolních dětí. Československá pediatrie, 2001, 56, 10, 579-582.
• Provazník, K. et al. Manuál prevence v lékařské praxi. VI. Prevence poruch zdraví dětí a mládeže. Praha : Státní zdravotní ústav, 1998. ISBN 80-7071-108-6.
• Suchý, J. et al. Biologie dítěte. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1970.
• Suchý, J. Vývojová antropologie obyvatelstva ČSR. Universita Karlova, 1972.
• ŠAŠINKA, M., ŠAGÁT, T. et al Pediatría, I., II. Košice : Satus s.r.o., 1998.
• Tláskal, P., Nesrstová, M. Děti s poruchou příjmu potravy. In Vše o zdraví. Online. http://www.rodina.cz (10.4.2002).
• Vignerová, J., Bláha, P. Sledování růstu českých dětí a dospívajících. Norma, vyhublost, obezita. Praha : Státní zdravotní ústav, 2001. ISBN 80-7071-173-6.
• zdravotní a očkovací průkaz dítěte a mladistvého. Praha Centrum národní podpory zdraví a Ministerstvo zdravotnictví, 1995 (1. verze), 1996 (2. verze).

Adresa:

Mgr. Ivana Kuchyňková
Katedra antropologie a zdravovědy
PdF UP
Žižkovo nám. 5
771 40 Olomouc