Dejiny špeciálnej pedagogiky

Veronika Boďová

Katedra speciální pedagogiky PdF UP Olomouc

HORŇÁK, L. KOLLÁROVÁ, E., MATUŠKA, O. Dejiny špeciálnej pedagogiky. Prešov : Pedagogická fakulta Prešovskej univerzity, 2002. ISBN 80-8068-122-8.

Každý, kdo se chce věnovat studiu dějin by si podle mého názoru měl uvědomit obecně uznávanou skutečnost, podle níž nelze jakékoliv vědecké odvětví předem vyčlenit a izolovat z širšího společenského kontextu. S vědomím tohoto faktu pracovali i autoři knihy “Dějiny špeciálnej pedagogiky” a podařilo se jim vytvořit poměrně obsáhlý náhled do problematiky přístupu k lidem s postižením a s ní souvisejících okolností.

Dále je úvodem nutné předeslat, že tato odborná kniha je pojata mnohem šířeji než jako studijní materiál pro studenty speciální pedagogiky, ovšem těm je určena především, neboť se primárně jedná o učební text.

První kapitola je věnována historickému vývoji péče o jedince, kteří se z různých důvodů pohybují mimo pásmo, které jsme si až mnohem později zvykli označovat za “pásmo normality”. Autoři se věnují jednak názorům na postavení “lidí s postižením” v rámci sociálních skupin, ale také postupnému vývoji nového vědního oboru, který vedl ke konstituování speciální pedagogiky jako vědecké disciplíny, jejímž předmětem zkoumání je především výchova a vzdělávání jedinců s postižením.

Vlastní text je členěn podle jednotlivých speciálně pedagogických disciplín, přičemž historický vývoj každé z nich je popsán velmi podrobně. Přesto je text uspořádán velmi přehledně. Každá kapitola je doplněna o samostatné subkapitoly mapující historický vývoj péče a rozvoj speciálně pedagogické praxe v České republice a na Slovensku.

Na základě analýzy historických pramenů můžeme v  každé oblasti speciální pedagogiky najít určité shodné rysy. Jedná se především o postupnou změnu postavení jedinců, kteří se z různých důvodů pohybovali mimo normu. Zatímco v nejranějších společenských systémech byli jedinci jakkoliv oslabení ponecháváni svému osudu a později bylo rozhodnutí o jejich životě ponecháváno třetí osobě, s postupným rozvojem civilizace a medicíny se měnil i přístup k lidem s postižením. V knize se dočteme názorné příklady aplikace charitativního přístupu, ale zejména přístupu, který již předpokládal aktivní účast a zapojení handicapovaných do života nejprve svého vlastního a následně i do života širší společnosti.

Pokud jsem zmínila shodné rysy, je třeba zmínit i rozdílné mýty a předsudky, které musely být v průběhu dějin překonávány, a to na základě prohlubujících se poznatků z oblastí medicíny. Přesto se v knize dočteme například o dlouholetém shodném přístupu k lidem s mentální retardací a lidem s duševní poruchou nebo o tom, že lidé se sluchovým handicapem byli dlouhou dobu považováni za nevzdělavatelné, a mnohé další ukázky úspěšného boje proti generalizování a simplifikování objektivní reality, která je nám lidem tak vlastní.

Kniha sumarizuje, a to velmi podrobně, historické kořeny a následný vývoj všech oblastí speciální pedagogiky a tvoří tak důležitý teoretický předpoklad pro aplikaci nových poznatků. Velkým přínosem této publikace je podle mého názoru především zařazení metod práce s postiženými do historického kontextu s rozvojem medicíny. Tato kniha není jen výčtem faktů a pro čtenáře, ať už z řad odborníků nebo laiků, bude jistě obohacením řada zajímavých skutečností, které jí dodávají na čtivosti, a z tohoto důvodu si dovoluji ji doporučit nejen studentům speciální pedagogiky, ale všem, kteří se zajímají o historii.