Výuka zpěvu z not na počítači
Ladislav Daniel (Olomouc)
Rád bych vás seznámil s novinkou, která po mém soudu značně obohatí a bohdá k lepšímu změní naši hudební výchovu. Tonální metoda písňová – jako jediná z metod – umožňuje využít dnešní největší vymoženosti, osobního počítače k zlepšení výuky intonace. Protože staví na hotových hudebních představách, které každý, kdo se začíná učit zpívat z not, již ve své představě má, dovoluje, že programátor může naučit počítač vyučovat intonaci. Scénář tohoto programu mám hotový a po jeho naprogramování vznikne software, který každému uživateli umožní zvládnout celé učivo intonace v mnohem kratší době a mnohem dokonaleji než je tomu dnes. Jsem dokonce přesvědčen, že se předmět intonace bude moci přesunout na začátek studia ba i do přijímací zkoušky a pak bude možno od úplného začátku pracovat s hudebně gramotnými studenty. Při hospitacích na ZŠ Svornost s rozšířenou hudební výchovou jsme se setkali s faktem, že absolventi konzervatoře nebo pedagogické fakulty nestačili žákům čtvrtého nebo pátého ročníku této školy. Když jsem řekl, aby kontrolovali, zda žáci intonují správně, smáli se a říkali: “Copak my to umíme?” S použitím tohoto softwaru si každý uchazeč o studium bude moci u počítače v krátké době perfektně zvládnout intonaci a podle toho bude možno studenty ke studiu přijímat. Bude to o mnoho kompetentnější, než dosavadní ústní zkoušky. Přístup k počítači bude již brzo na každé škole a potřebný software bude každému k dispozici. Kromě normálního vybavení hardwaru je k tomuto softwaru třeba ještě zvuková karta a mikrofon.
Hlavním principem bude metodicky progresivně uspořádaná řada sluchových a intonačních cvičení, které žáku dají bezpečnou schopnost zazpívat i zapisovat melodie. Program je interaktivní, to znamená, že komunikuje s uživatelem, a to oběma směry. Počítač zadá žáku notový příklad, žák jej zazpívá a počítač zkontroluje správnost. Souběžně s tím postupuje metodická řada diktátů. Počítač zahraje diktát, žák jej zapíše a počítač zkontroluje správnost. Protože se v tomto programu současně se čtením not nacvičuje i jeho zápis, hudební diktát, bude výsledkem, že každý žák bude schopen v dané tónině intonovat nebo poznat každý tón v rozsahu celé klaviatury. Postup je diferencován, takže se hodí pro žáka jakékoli úrovně, a ten si sám volí tempo postupu. Slabším žákům dává podle potřeby více cvičení a schopnějším některé úkoly vynechává. Kdo např. z nástrojové výuky ovládá čtení rytmu, nemusí rytmické příklady číst do té doby, pokus splňuje průběžné testy. Pouze se učí rytmy zapisovat. Kdo ovládá teorii, přeskakuje učivo hudebně naukové apod.
Ovládání programu intonace je jednoduché. Podle tonální metody písňové rozeznáváme pouze dva principy vybavování představ tónů: tzv. volné nástupy a po nich diatonické postupy. Volným nástupem (převzato z nauky o harmonii) se rozumí první tón melodie a uprostřed melodie každý tón po větším intervalu. Volné nástupy si žák vybavuje a poznává podle známé písně, o níž ví, kterým stupněm začíná. Těmto písním říkáme písně opěrné. Je to přes-ně tak, jak to učil Guido z Arezza, avšak jak tomu bohužel neporozuměli jeho následovníci až po dnešek. Po volném nástupu následují diatonické postupy, čili vzestup nebo sestup po stupnici. K jejich intonaci nepotřebuje žák opěrné písně, neboť notové písmo je dostatečně názorné a tonální cítění uhlídá, aby žák nevybočil z tóniny. Tercium non datur. Na tomto principu je možno jednoznačně definovat každou tonální melodii a je možno ji zazpívat i zapsat. Jak jsem již řekl, zápisu se v tomto programu věnuje stejná pozornost jako zpěvu.
A tak v tomto programu za sebou následují tyto kroky:
Při intonaci zadá počítač na obrazovce notaci melodie. Žák si vizuálně určí tóninu tj. polohu prvního, třetího a pátého stupně v notách a podle toho si číslicí označí, kterými stupni jsou všechny volné nástupy. To mu usnadní a zrychlí vlastní intonování. Teprve potom začne melodii zpívat. Počítač vše pohotově zapisuje, takže po skončení žák okamžitě vidí, kde pochybil. Příklady k intonování se berou jednak z nevyčerpatelné zásoby známých Intonačních cvičení I. a II. (Panton Praha) a navíc jsou tu v bohatém výběru krátké motivky z hudebních děl, aby žák věděl, že se učí zpívat a zapisovat to, co ho v hudbě určitě čeká. Počítač registruje také kvalitu intonace každého žáka a zadává mu jen to, co je třeba, zato v potřebném množství.
Při zapisování melodií zase počítač zahraje melodii, žák pomocí opěrné písně pozná, kterým stupněm melodie začíná, zapíše to číslicí stupně (později přímo notou) a pak už jen šipkami na klaviatuře určuje směr postupu melodie, kterou počítač simultánně zapisuje. Uprostřed melodie stejným způsobem žák zapíše každý volný nástup a od něj další melodickou řadu. Protože v melodiích je 52% sekundových kroků, rozuměj diatonických postupů a pouze 12% větších intervalů a po nich volných nástupů, je zápis zcela rychlý a postupně takřka simultánní. Pokud se žák místo intonace neuchýlí k hádání tónů, žádné chyby nedělá. I to by však počítač poznal a žádal by návrat ke konkrétnímu vybavování stupňů pomocí opěrné písně.
V nácviku jednotlivých stupňů žák totiž prochází třemi stadii:
Počítač je naprogramován tak, aby postup mezi jednotlivými stupni individuálně respektoval.
Při každém zasednutí k počítači dostane žák sluchová cvičení odpovídající jeho pokročilosti, která po správném splnění několika příkladů automaticky skončí nebo naopak, když žák chybuje, počítač trpělivě zadává další úkoly. Tato cvičení obsahují reprodukci tónů v jednočárkované a postupně v dalších oktávách přenášené do rozsahu žáka, potom dvojhlas, trojhlas a čtyřhlas, vše v ověřené progresivní řadě. Tato cvičení jsou nutná proto, že zkušenost ukazuje, že mnoho žáků mívá problémy v intonaci právě pro předchozí nedostatečný rozvoj hudebního sluchu. Počítač však i tato cvičení odpustí každému, kdo prokáže, že je nepotřebuje.
Naukové učivo se týká pouze znalosti not, všech oktáv, tónin, stupnic, a nakonec i intervalů, zkrátka jen toho, co žák bude při intonaci potřebovat. Vše se probírá souběžně s výukou intonace a ihned se při ní aplikuje. Tím více se však procvičuje tonální orientace v melodii. Žák musí stále vědět, kde se v tónině nalézá.
Na programu jsem pracoval několik let od té doby, co jsem si pořídil počítač a neustále jej zdokonaluji a doplňuji. Velmi si zakládám na tom, že tento program poprvé u nás obsahuje celé učivo intonace, tedy ne jen diatoniku dur a trochu moll, jak se u nás většinou dnes vyučuje. Po diatonice následuje důkladné teoretické i intonační zvládnutí modulace, která umožní čtení a zápis zvláště romantické hudby, dále staré či správněji modální tóniny, aby se neopomíjely písně našeho folkloru a hudba mistrů minulého století (Janáček, Novák, Martinů aj.), chromatika, která se nedá zvládnout podle Doležilovy rady intervalově, nýbrž má svůj postup, který žáka naučí poznat i intonovat kterýkoli chromatický tón. Nakonec přijde atonalita, která jediná se může, respektive musí intonovat intervalově. Pokud vím, všechny tyto posledně jmenované kapitoly intonace u nás nebyly dosud nikým úplně metodicky zpracovány, a proto se bohužel ke škodě naší hudební výchovy neprobírají.
Po naprogramování bude tento software podroben ještě další kontrole ve vyučovací praxi. Rád uvítám spolupráci každého, kdo by mi v tomto ověřování chtěl pomoci. Teprve potom bude vydán v české, německé a anglické verzi a rozšířen po Internetu. Jak jsem již na počátku řekl, představuji si, že pak bude možno toto učivo převést na nižší hudební školství nebo na auto-didaktickou přípravu před studiem a pak pouze v počátku studia zařadit test. Závěrečný test z diatoniky dur a moll bude přiměřený pro budoucí učitele prvního stupně a test z celého učiva pro studenty odborné hudební výchovy nebo studenty konzervatoře.