Zkušenosti s využitím digitálního piana v přípravě učitelů hudební výchovy
Miluše Tomášková (Ostrava)
1. Úvod – projekt interdisciplinárního Hudebního praktika
V přípravě učitelů hudební výchovy hrají velmi důležitou roli interdisciplinární vazby, které umožňují budoucím učitelům tvůrčím způsobem řešit v praxi otázky, které jsou nastolovány v jednotlivých disciplínách. Ty pak dostávají nový význam, jímž je teprve determinována hudebně-výchovná praxe budoucího učitele. Ve svém dnešním příspěvku vás chci blíže seznámit s projektem, který je realizován v současné době na Pedagogické fakultě OU a který umožňuje široké pole koordinace interdisciplinárních vazeb v hudební výchově. Jde o projekt interdisciplinárního Hudebního praktika, kde studenti zpracovávají informace z celé řady hudebních disciplín. V integrujících hudebních aktivitách pak využívají hru na klasické nástroje, zpěv, poslech, pohybové aktivity a práci s počítačovou technikou. Východiskem je práce s moderním typem digitálního piana1).
2. Elektronické klávesové nástroje
V přípravě učitelů hudební výchovy hraje významnou roli instrumentální hra. Dnešní učitel se kromě hry na klasický nástroj neobejde bez znalosti hry na elektronické klávesové nástroje. Tyto nástroje mají na školách připravujících učitele široké uplatnění, jsou dostupné a učitelé se s nimi setkávají stále častěji.
Digitální hudební nástroje by měly a musí být chápány jako zcela nové – jiné typy nástrojů, jejichž funkcí není zástupná. V žádném případě tyto nástroje nemohou a nemají nahradit hudbu generovanou přirozeným způsobem (klasické nástroje). Jejich funkce je jiná. Je nutno je chápat jako samostatné nástroje s novým modelem zvukové aktivity. V hudební výchově se mohou tyto elektrofony stát velmi účinným didaktickým nástrojem. Pro kvalifikovanou práci s tímto syntezátorem je nezbytnou podmínkou dobrá úroveň nástrojových dovedností, získaná výukou na klasický hudební nástroj - na klavír.
Klávesové nástroje s elektronickým generátorem zvuku se vyvíjely v podstatě ve dvou liniích:
První typ nástrojů se v hudební výchově používá buď pro práci s notačními či jinými počítačovými programy, nebo jako didaktická pomůcka pro intonaci a pro jednoduché zpracování doprovodů k písním. Interpret vystačí s minimálními pianistickými dovednostmi. Pro náročnější hudební a hudebně-didaktické úkoly však tento vývojově starší nástroj nestačí.
Druhý typ nástrojů (se standardizovaným zvukovým generátorem, resp. modulem) umožňuje daleko širší možnosti uplatnění v hudební a v hudebně pedagogické práci. O jednom z těchto nástrojů se nyní zmíním podrobněji.
V projektu interdisciplinárního Hudebního praktika pracují studenti s digitálním pianem BDP 330. Stručně jej nyní představíme.
Nástroj má 88 standardních kláves, citlivých na tlak, maximální polyfonii 32 hlasů. Ve čtyřech zvukových kanálech je k dispozici 128 zvuků a 8 sad bicích. Přímo lze volit 24 rejstříků a 72 rytmických paternů. Informace o hře, nastavení, změnách a funkcích se zobrazují na displeji (má 2 řádky a 40 znaků). Klaviaturu lze dělit na dvě části (POLY1, POLY 2, nebo mix POLY 1-2), harmonický doprovod, Auto-Harmony, digitální efekty, 6 registrací, 16 kanálových stop na nahrávání, záznam reálný a krokový. K elektrofonu lze připojit mikrofon a sluchátka. Nástroj má čtyři reproduktory. Má také připojení na MIDI pro komunikaci s jinými nástroji a s počítačem. Sekvencer slouží k záznamu a přehrávání hry. Nástroj má 3 pedály. Dva z nich mají běžné funkce (k zeslabení hlasitosti a k prodloužení zvuku hraných tónů), třetí pedál slouží k ovládání výběru funkce, kterou lze předem určit v sekci nastavení. (START-STOP, POLY 2, INTRO-ENDING, aj.).Funkce automatického akordického doprovodu rozeznává 15 akordů (pro náročnější harmonizaci však není tato volba vhodná) a funkci AUTO-HARMONY, která zajišťuje průběžné podkládání hry harmonickými podkresy (výběr z pěti možností) . Pro hudebně výchovnou práci je tato funkce zcela nevhodná, protože blokuje harmonické myšlení a dovednost samostatné harmonizace. Funkce totiž nepodchycuje žádné harmonické vztahy.
Jde o nástroj, který má poněkud omezené množství přímo volených barevných rejstříků (má základní standard GM), avšak některé zvukové barvy jsou již velmi blízké barvám klasických nástrojů. Tento elektrofon má dva klavírní rejstříky, vhodné zejména pro nahrávání. Z hlediska přiblížení k barvě klasického nástroje je poměrně zdařilý rejstřík klasických varhan, použitelné jsou rejstříky dechových nástrojů, zejména saxofonu, klarinetu a trubky, méně již flétny, poměrně dobře je generován klarinetový i kytarový rejstřík, cembalo a rejstříky basové. Málo zdařilé jsou rejstříky smyčcových nástrojů. Je však možno použít je v mixovaných zvukových barvách.
Nástroj má dynamickou klávesnici, která do jisté míry reaguje na tvoření tónu (hlavně z hlediska síly zvuku) a umožňuje elementární práci s hudební frází. Klávesnice se může barevně dělit na dvě části, každá z nich může mít vlastní program (sílu, barvu zvuku, mixovaný oktávový rejstřík, apod.)
Tento nástroj jsme pro zamýšlenou projektovou výuku Hudebního praktika zvolili z několika důvodů:
3. Východiska, cíle a metody práce v Hudebním praktiku
Integrovaná výuka vyžaduje volbu takových metod práce, které by zahrnovaly jak práci s připravenými “modely” prostřednictvím dovedností, které jsou cíleně vyučovány v jednotlivých dílčích disciplínách, tak i objevování a procvičování nových, dosud neprověřených dovedností a schopností. Sledujeme přitom celou řadu cílů, především však rozvoj hudební představivosti a orientace v hudebním materiálu, a také schopnost vidět či objevovat didaktickou dimenzi práce s hudebním materiálem.
Semináře Hudebního praktika jsou koncipovány jako dílčí projekty. Východiskem pro jednotlivé moduly jsou především tematické okruhy v učebnicích hudební výchovy pro základní školy (obě řady učebnic pro 6.-9.roč. – Mihule, Charalambidis). Vycházíme z písňového materiálu, z výběru poslechových skladeb vhodných pro daný tématický okruh, ze sólových a komorních skladeb, které posluchači studují v hlavních nástrojových oborech, ve sborech, jejichž jsou členy, apod. Tento materiál je procvičován (upravován) a začleněn do vyšších tematických okruhů.
K tomu, abychom mohli zpracovat jednotlivé okruhy na odpovídající úrovni, potřebujeme vytvořit cvičení, která nejen připraví jednotlivé dovednosti, ale jsou především “databankou” pro inspiraci při zpracování daného tematického okruhu.
V těchto cvičeních vycházíme zejména z metod nácviku improvizace, hry z listu a hry partitur, připravujeme také základy instrumentace. Studenti jsou cíleně seznamováni s metodami improvizace M. Skarbovské (klasické a jazzové akordické klavírní stylizace) P. Ebena (variace stylové), Z. Bergera (metodický systém výuky improvizace), Haima Alexandera (barokní stylizace, kontrapunkt), Evy Roscher (řady, aleatorika) a M. Nedělky (melodická improvizace). Využíváme také hry partitur, učíme se základům jazzové rytmiky a akordiky, ale také elementární instrumentace.
Cvičení jsou přizpůsobena individuálním nástrojovým dovednostem studentů. Jsou sestavena s ohledem na možnosti práce s digitálním klavírem i s dalšími nástroji. Práce s těmito cvičeními je pojata jako tvůrčí dílna. Zpočátku je práce vždy řízena pedagogem, postupně se student stále více osamostatňuje. Pro práci se stylotvornými prvky jsou vedle klavírních skladeb z různých stylových období (dle daného tématu) také velmi užitečné partitury orchestrálních a vokálních skladeb (dirigentské partitury, velmi zřídka jednotlivé dílčí party), pracujeme s komorními skladbami a s klavírními výtahy. Tyto partitury slouží jako inspirativní zázemí pro praktické poznání autorského či stylového paradigmatu. Východiskem jsou poznatky a zkušenosti, nabyté v ostatních hudebně výchovných předmětech (hra na nástroj, improvizace, hlasová výchova, dějiny hudby, hudební analýza, nauka o nástrojích, hra partitur, apod.)
4. Mezipředmětové vztahy při práci s digitálním nástrojem
4.1. Zvuk nástroje je vhodný pro analogové nahrávání. Nástroj sice nemůže zastoupit plně vybavené nahrávací studio, avšak připravujeme pracovní nahrávky cvičení i záznamy autentických výkonů sólových klavírních skladeb. Práce s hudebně výrazovými prostředky je ovšem oproti klasickému nástroji limitována, také úhozové tónové vlastnosti jsou jiné.
Širší možnosti spolupráce jsou v komorní hudbě – doprovodný part je možno nahrát také digitálním způsobem a následně nahrávku zpracovat počítačově (střihy, práce s programy, atd.). Digitální klavír se v Praktiku osvědčuje i při klasickém nahrávání na magnetofon se zpětným přehráváním - nástroj má poměrně kvalitní reproduktory. Osvědčuje se i nahrávání s připojeným mikrofonem, což umožňuje kombinaci nahrávání s klasickými nástroji a se zpěvem. Osvědčuje se také možnost přizpůsobit ladění nástroje nástroji klasickému.
4.2. Syntezátor umožňuje také individuální procvičování harmonického myšlení – studenti pracují se sluchátky. Mohou si tak předem připravit a vyzkoušet harmonické postupy, rozvody kadence a podobně, a vyzkoušet si také obvyklá a méně obvyklá harmonická schémata při harmonizaci jednohlasu – využíváme přitom jak učebnic harmonie, tak také pomocné studijní texty, např.dle metodiky M. Nedělky (1997). Také tady je výhodou napojení na počítačové notátory.
4.3. Nástroj lze využít jako pomůcku při výuce dílčích disciplín, např. při procvičování intonace (v Praktiku jsme tuto výuku dosud nezaváděli), při nácviku rytmu - nástroj má zabudován metronom (lze měnit tempo a sílu úderů) a jako u všech klávesových elektronických nástrojů tohoto typu je i tady možno volit rytmické a taneční ostinátní doprovodné figury. Z tohoto hlediska využíváme nástroj při tvorbě a procvičování jazzových rytmických cvičení (sekvencí, modelů) a při sestavování instrumentálních partitur pro doprovody písní.
4.4. Pro tvořivou hudebně výchovnou práci s digitálním nástrojem jsou nezbytné znalosti o hudebních nástrojích, které si studenti teprve při práci s tímto nástrojem prověřují (barvy nástrojů, rozsahy, zvuková kompatibilita). Vhodné je písemné zpracování malých partitur a harmonických či jiných schémat. Studenti zkoušejí jednoduchou instrumentaci písní i vlastních hudebních kompozicí. Práce s tímto nástrojem umožní studentu vcítit se do charakteru daného nástroje. Mimo to se může přiblížit zvukové autenticitě stylu vzorové skladby.
4.5. Hudební praktikum navazuje především na dovednosti a schopnosti klavírní improvizace. Elektrofon je chápán jako prostředek k aktivizaci a rozvíjení sonické hudební představivosti, práce s hudebními myšlenkami, orientace v hudebním materiálu i detailní elaborace. Získávání nových zkušeností se zvukovou stránkou hudebního materiálu představuje pro studenty významný zdroj inspirace.
Jednotlivé projekty a dílčí přípravná cvičení (harmonická a akordická schémata, elementární forma, melodická improvizace a kompozice, výrazová stavba –kontrast, gradace, předehry, mezihry, instrumentální party, práce s tématem) jsou koncipovány tak, aby byly směřovány vždy k určenému didaktickému záměru a respektovaly přitom individuální profil daného studenta (který nástroj ovládá, na kterou dílčí činnost se zaměřuje, apod.). Projekty jsou přitom koncipovány do větších celků. Při koncipování projektu jsou sice studenti vždy zpočátku řízeni, nejvíce je však ceněna originalita nápadu. Studenti ve výuce pracují ve skupinách a předem samostatně připravené či zcela improvizované hudební produkty upravují či dotvářejí (schéma pro zvolený tematický celek si studenti připravují předem, ve výuce vždy jedno schéma představí a formou hudební dílny se pak toto schéma společně dotváří).
Výuka sleduje celou řadu cílů: připravená i řízená improvizační práce s kompozičními prostředky – s tématem, se zvukovým aranžmá (základy instrumentace) včetně přípravy jednodušší partitury, práce s výrazovými prostředky a sonickou strukturou, hledání a respektování didaktických cílů (výběr materiálu a způsobu práce je adekvátní typu školy a výuky).
5. Hudební dílna
Zvolila jsem pět příkladů práce s různorodým materiálem. Tyto ukázky jsou ve výuce koncipovány jako cvičení, která lze využít k několika tématům. Žádná z ukázek nebyla předem nastudována.
První příklad ukazuje možnosti práce na téma Variace. Zvolili jsme písňový materiál. Východiskem je píseň Komáři se ženili. Student hraje téma a 3 variace. Téma je akordicky harmonizováno (bez předchozí přípravy). Každá variace je pak nejdříve verbálně projektována a jsou hledány výrazové a kompoziční prostředky. Určili jsme, že první variace bude taneční z období romantismu, studenti si vyzkoušeli polkový rytmus, doprovod, způsob hry, melodii s ozdobami a s průchodnými tóny, vše v přípravných cvičeních. Ve 2. variaci rozlišujeme vokální a instrumentální melodiku a hledáme vhodné rejstříky pro clavesinovou barvu a charakter. Ve třetí variaci je úkolem stylový posun do jazzové akordiky či využití bluesové stupnice (právě probráno a procvičováno v improvizaci). Volba rejstříku byla problematičtější, nejvhodnější se zdál klavír, nakonec student zvolil rejstřík s barvou vzdálenější klasickému nástroji, aby byla podtržena komičnost mimohudebního obsahu. Student, který tyto variace nahrál, již dobře ovládá základy improvizace, předběžnými cvičeními nahrávku vůbec nepřipravoval.
Ve druhém příkladu chceme ukázat postup práce s melodickou improvizací. Východiskem je rovněž písňový materiál. Studentka, která nahrála téma a 3 variace na píseň Černé oči, jděte spát, analyzovala volbu rejstříků a připravila aranžmá celku. Praktická dílčí cvičení již nepřipravovala. Jde o studentku, která dosud neabsolvovala výuku improvizace - doprovodné schéma je velmi jednoduché, modely se často opakují. Chyby jsou chápány jako nezáměrná vybočení, například v harmonizaci, studentka se snaží průběžně je řešit (zpočátku studenti své chyby opravovali nebo byli zcela vyvedeni z konceptu a ukončili hru). V zadání těchto variací bylo hledat obměny tématu při dané harmonizaci (tvořit ozdoby, inverze, zařazovat změny tempa, změny barvy, apod.). V této ukázce vidíme, že studenti zpočátku jen velmi pomalu aktivizují hudební myšlení a fantazii, vždy se rychle vracejí k naučeným modelům, k původní melodii či harmonické struktuře, a to i přesto, že procvičují přesně dané postupy, např. inverzi, obměnu metra, tempa, frázování, úhozu, dynamiky, směru melodie, atd.
Z příkladu číslo 3 (několik po sobě následujících krátkých ukázek) je patrné, jakým způsobem pracujeme s kontrastními rejstříky při hře polyfonie (téma vokální a instrumentální polyfonie). Ukázky z Postních motet Antonína Tučapského mají instruktivní charakter. Student zvolil pro první ukázku (moteto č.1) instrumentální verzi dvou partů, basu a sopránu v kontrastních rejstřících vibrafonu a smyčců (mimo to imitují staccato a legato a představují odlišné způsoby utváření tónu). V analýze pak student rozlišuje verzi vokální a instrumentální, poté komentuje a analyzuje výběr rejstříků. Ve druhé ukázce (moteto č. 4) pracuje student s dynamikou krátkých frází (harpsichord a akustický bas), v motetu č.5 pak pracuje s dynamickým odstíněním jednoho zvoleného partu (kombinace varhanních rejstříků). V těchto ukázkách jde o práci s dělenou klaviaturou.
Čtvrtý příklad ukazuje postup přípravných cvičení. Jde o průpravu k improvizaci jazzového chorusu (tzv. “čtyřka” a “dvanáctka”). Studenti se učí na prodlevě volně přiřazovat doškálné i nedoškálné akordy, které obsahují tón prodlevy. Poté postupují k nácviku akordických rozvodů a nakonec k vytvoření chorusů (chorů) či modelů. Tyto modely nemusí mít harmonický charakter.
Poslední příklad (č.5) ukazuje jeden ze způsobů práce s tónovým materiálem hudby 20. století. Jde o postup dle metody Evy Roscher. V zadání byly intervaly sekundy, kvarty, tonální i netonální souzvuky. Úkol: vytvořte skladby (solitéry) pro 4 ruce v uzavřené formě. Studentky si rozdělily klaviaturu, zvolily postup, aranžmá, rejstříky, vytvořily formovou strukturu. Schéma si dohodly verbálně, skladby nejsou dlouhé. Jedna ze studentek je pianistka – začátečnice, druhá je zdatná improvizátorka. U třetí skladby (pro dva saxofony) se již velmi dobře doplňovaly.
Je možno uvést ještě řadu dalších modelových příkladů, které jsme průběžně natáčeli. Zvukově zajímavá je například kombinace klasického klavíru a digitálního piana, kde jedna studentka hrála na klavír připravené jazzové sekvence (připravila si předem tři “čtyřky” podle schémat, která jsme zkoušeli v přípravných cvičeních, schémata hrála dle akordických značek) a další student spontánně doplnil melodickou strukturu na digitální klavír (volně) ve dvou rejstřících. Volnou melodii přiřazeně improvizovala jiná studentka zpěvem na mikrofon, ačkoliv takto improvizovat nikdy předtím nezkoušela. Také aleatorické solitéry studenty přímo nadchly, improvizovali i úplní začátečníci.
S připojováním elektrofonu na jiné nástroje a zejména na počítač máme dosud poměrně málo zkušeností. Jejich zpracování by mělo být předmětem samostatné studie.
6. Závěry
Ačkoliv hudební praktikum v koncepci, kterou jsem stručně představila, probíhá teprve poměrně krátkou dobu, získala jsem několik cenných zkušeností a zajímavých postřehů:
Práce s digitálním pianem skýtá rozhodně pro školní hudební výchovu široké pole možností, impulsů a inspirací. Tvořivá výuka hry na tento nástroj by na školách připravujících učitele neměla chybět.
Literatura (výběr pro studium dané problematiky):
Poznámky