K problematice hledání nových cest a přístupů k výuce hudební výchovy na základních školách

Marie Břicháčková (Tábor)

V rámci hledání nových přístupů a cest k výuce hudební výchovy probíhají na celém území republiky pravidelné vzdělávací akce věnované práci učitele hudební výchovy. Mezi instituce, které se podílejí na organizaci kulturních aktivit, patří i STŘEDISKA SLUŽEB ŠKOLÁM. Aktivity zahrnují zájmy mateřských, základních, středních, speciálních i základních uměleckých škol. Zaměřme se nyní na činnost okresních metodiků, kteří se rekrutují z řad zkušených pedagogů z praxe. Sekce těchto specializovaných pracovníků je rozdělena do předmětových skupin, z nichž každá má svého metodika.

Metodik hudební výchovy SSŠ zajišťuje komunikaci a spolupráci mezi hudební pedagogikou základního a středního školství a specializovanou hudební pedagogikou na ZUŠ. Dbá na kvalitu dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků a na využití získaných poznatků v praxi. Učitelé se setkávají nejméně jednou do měsíce v rámci vzdělávacích akcí (nezastupitelnou skupinu přednášejících tvoří pedagogové vysokých škol), kde je vymezen prostor k diskusi nad nejaktuálnějšími problémy hudební pedagogiky a kulturního vyžití. Mezi učiteli dochází k užšímu kontaktu a výměně zkušeností a dovedností, popř. odborných materiálů. Snaha o zkvalitnění výuky i práce samotných pedagogů je motivačním faktorem, který zpětně ovlivňuje nejen samotné pedagogy, ale i žáky. 1

Zájem učitelů o další vzdělávání je velký. Ovšem problémem je finanční situace některých škol, které zaměstnancům kurzy hradí. Dalším velkým problémem je možnost uvolnění učitele ze školy v době, kdy probíhá vyučování. Tyto a další důvody se samozřejmě odrážejí na rozdílném počtu učitelů přihlášených na akci a frekventantů, kteří semináře absolvují.

Často vyhledávaným prvkem pro rozšíření obzoru výukových metod jsou ukázkové hodiny. Učitelé se mohou zúčastnit běžné hodiny hudební výchovy s následným metodicko - didaktickým rozborem. Kromě klasických metod výuky lze shlédnout ukázky alternativních směrů ve výuce, které jsou předmětem zájmu mnoha učitelů. Bohužel takto vedených ukázkových hodin je - podle slov pedagogů - stále málo.

Další možností, kdy si učitelé mohou vyměnit své zkušenosti, jsou hudební soutěže ZŠ a ZUŠ. Soutěže ZUŠ mají tradici na území celé České republiky, ale soutěže dětí základních škol nejsou tak častým jevem. Pro příklad uveďme pěveckou soutěž základních škol na jihu Čech2 Jihočeský zvonek. Vyhlašovatelem je Pedagogické centrum České Budějovice, ale okresní kola organizačně zajišťuje každý okres samostatně. Mezi žáky i pedagogy je zájem velký a každým rokem počet soutěžících vzrůstá. Je pravdou, že leckdy mezi sebou soutěží spíše učitelé než jejich svěřenci, ale tento jev se objevuje i u dalších soutěží. Pro motivaci žáků jsou soutěže, přehlídky a koncerty velmi důležité. Pokud má dítě možnost ukázat, co se pod vedením pedagoga naučilo, má motivaci k další práci. V tomto ohledu jsou na školách velmi důležité kvalitní pěvecké sbory, ale i školní družiny, kde mají děti pravidelná vystoupení nejen pro rodiče.

Důležitou úlohu v pedagogickém procesu základních škol sehrávají ZUŠ a další organizace, kde děti pravidelně navštěvují individuální hodiny nástrojové výuky, popřípadě sólového zpěvu. ( Pokud je výuka kvalitní!) Zájem dětí, které se učí hrát na nástroj, se projevuje i v hodinách hudební výchovy na základní škole. Dotace hodin hudební výchovy na základní škole je velmi malá a forma výuky je kolektivní. Proto by instrumentální činnosti v hodinách hudební výchovy měly být pouze součástí hodin hudební výchovy, v lepším případě doplňkem individuálních nástrojových hodin v ZUŠ, nikoli stěžejní a jedinou možností dítěte hrát na hudební nástroj.

Velmi rozšířenou a moderní cestou k oživení hodin hudební výchovy je kolektivní výuka zobcové flétny. Kolektivní nástrojová výuka by měla sloužit pouze k podpoře tonálního a rytmického cítění a dalších oblastí dětské tvořivosti, nikoli nahrazovat výuku na nástroj v ZUŠ. Bohužel, v některých školách se setkávám s výukou kolektivní flétny, kde učitel není způsobilý flétnu vyučovat a děti si upevňují zlozvyky, které ( pokud se dítě začne učit hrát individuálně pod vedením aprobovaného pedagoga) se těžko a pozvolna odstraňují. Přesto jsou děti “na flétnu” lákány do škol základních i mateřských. Některé školy slibují vizi, že se děti naučí hrát na nástroj, aniž by musely navštěvovat individuální hodiny výuky v ZUŠ a slibují i srovnatelný výsledek. Někdy dokonce upozorňují na “tvrdý” přístup v ZUŠ, kdy děti musí pravidelně cvičit. Některé základní školy zdůrazňují, že v jejich škole hrají děti s radostí a nepotřebují domácí přípravu. Na tento hlas někteří rodiče slyší. Tímto přístupem hrají i děti, které by v individuální výuce mohly mít problémy, ale zároveň děti talentované nemají možnost kvalitního vzdělání. Jsou bržděny kolektivem, aniž by mohly pokračovat podle svého individuálního tempa. Nezavrhuji kolektivní výuku flétny na základní škole, ba naopak, myslím, že je velmi dobrým motivačním prvkem pro dítě a také podpůrnou metodou pro rozvoj hudebních schopností, ale učitel musí znát možnosti výsledků u kolektivní výuky a nepřeceňovat postavení a úlohu flétny v běžných hodinách hudební výchovy. Nepopírám, že se základům hry lze naučit i v kolektivu, ale kolektivní výuka nikdy nenahradí možnosti kvalitní výuky individuální. Učitel hudební výchovy by měl pracovat jako průvodce dítěte v oblasti hudby. Jednou ze součástí jeho práce by měla být péče o talentované děti. Kvalitní pomoc a rada pro rodiče, včasné podchycení talentu a doporučení rodičům i dětem možnost vzdělávání např. v ZUŠ. Leckteří rodiče u svého dítěte talent nerozpoznají a dítě samostatně do hudební školy nepřihlásí. Pochopitelně se objevují i rodiče, kteří své dětí naopak přeceňují. Nikdy by učitel základní školy neměl mít ambice nahradit specializované pedagogy nástrojové hry. V první řadě aprobovanost učitele základní školy tomuto požadavku neodpovídá. Druhým důvodem je již zmíněná dotace hodin hudební výchovy a kolektivní forma výuky.

Dalším novým přístupem k výuce hudební výchovy je uplatnění prvků muzikoterapie v hodinách hudební výchovy. Mám na mysli zejména aktivní formu muzikoterapie, kdy základní hudební činnosti pomáhají k odstranění psychických bloků dětí, a tím sekundárně mohou pomoci ke kvalitnějšímu zvládnutí probíraného učiva. Nezastupitelnou funkci plní muzikoterapeutické techniky v práci třídního učitele (zlepšení komunikace mezi učitelem a žáky, mezi žáky vzájemně, práce s problémovými žáky atd.) Muzikoterapeutické metody se osvědčily i při práci s dětmi se specifickými poruchami učení, speciálně u dětí s problémy sluchové percepce. Učitelé a studenti pedagogických fakult se s těmito prvky výuky v současné době seznamují prostřednictvím odborných seminářů. Další cestou pro možnosti seznámení s výše zmiňovanou problematikou jsou i granty FRVŠ. Na jihu Čech je příkladem Pedagogická fakulta JU v Českých Budějovicích. Katedra hudební výchovy uskutečnila v zimním semestru akademického roku 2001/2002 seminář s názvem “Prvky muzikoterapie ve školní praxi3. Tento projekt byl proveden na třech úrovních:

Projekt se setkal s výrazně pozitivními ohlasy ze stran studentů i učitelů. Kontakt se studenty a učiteli, kteří aplikují získané zkušenosti a dovednosti ve školách, pokračuje. Studenti své poznatky ze semináře používají v rámci studia a učitelé v běžné výuce. Ukázky ze samostatné praxe frekventantů tohoto semináře jsou zaznamenány na videokazetách a slouží nejen k dokumentaci, ale i jako další studijní materiál. Do budoucna PdF JU v Českých Budějovicích plánuje uspořádání semináře obdobného typu v zimním semestru akademického roku 2003/2004. Ještě dříve - v únoru 2003 proběhne seminář obdobné náplně při PdF UP v Olomouci, kde si frekventanti kurzu mohou vyrobit i vlastní terapeutické nástroje4 a dále se seznámit s principy muzikoterapie v praxi.

Nové přístupy, nové cesty, ale leckdy oprášení “starých” metod, které lze i dnes efektivně využít. Nestačila jsem vyjmenovat všechny aspekty, které jsou charakteristické pro současný stav hudební výchovy našeho školství, ale snažila jsem se pouze připomenout, že snaha o zkvalitnění výuky hudební výchovy na základních školách zde je. S jakou úspěšností se projekty a nové cesty v přístupu k výuce hudební výchovy daří realizovat v praxi, nechám na posouzení každého samostatně. V současné době pracuje tým odborníků na Rámcovém vzdělávacím programu, který by měl do výuky přinést moderní prvky a zkvalitnit výuku na školách všeobecně. Jaké výsledky přinese tento rozsáhlý projekt je otázkou budoucnosti.

Poznámky :

  1. Popisuji organizační rozvržení SSŠ Tábor.
  2. Soutěže probíhají i na dalších místech České republiky.
  3. Marie Břicháčková - lektorka grantu “Muzikoterapie ve školní praxi” na PdF JU v Českých Budějovicích - zimní semestr 2001/2002. Časová dotace - jedna hodina týdně. Tematické okruhy : Zvuk jako hra, Rytmus v nás i v okolí, Problematika zpěvu a dýchání, Píseň - brána ke komunikaci, Pohybová a taneční výchova aneb Jak si “zatancovat” pohádku a písničku, Specifické vývojové poruchy učení a chování, Jak pracovat s dětskými příběhy aneb Každý máme svůj příběh.
  4. Karel Hanzík - výroba muzikoterapeutických nástrojů. Frekventanti kurzu budou vyrábět kantely. Kantela - drnkací strunný nástroj - jednoduše ovladatelný. Možnosti ladění -- akord, pentatonika, diatonická řada.