Hudební pedagogika na každý pád

Milan Holas (Praha)

Název příspěvku jsem si “vypůjčil” ze studie, kterou jsem před jedenácti lety publikoval v časopise Hudební nástroje.¹⁾ Tehdy jsem se pokusil nastínit některé problémy a perspektivy hudebního školství. Dnes bych se chtěl zamyslet nad hlavními úkoly současné hudební pedagogiky ve specializované a profesionální hudební výchově. Toto zamyšlení však budiž chápáno spíše jako výchozí teze k následné diskusi o této problematice.

Nominativ – kdo má učit, kdo se má učit a co se má vyučovat

Hudební pedagogika představuje otevřený systém přijímání, dekódování a předávání širokého spektra poznatků o základních faktorech formujících hudební vědomí jedince, jeho schopnosti, dovednosti a postoje k hudební kultuře jako celku. Realizace těchto úkolů vyžaduje nezbytnou jednotu výcviku, výchovy a vzdělání (viz graf). Ne vždy však bývá tato jednota respektována. Hudební výchova má být výchovou hudbou k hudbě. Občas se však jedno písmenko vytrácí…

Problémem výchovně vzdělávacího procesu na základních uměleckých školách je nízká (nebo žádná) aprobovanost pedagogů. Řešením mohou být kursy v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků (DVPP), které jsou realizovány metodickými centry na HAMU a na JAMU.²⁾ Zde neaprobovaní učitelé získávají základní orientaci v  pedagogicko - psychologické, sociologické a metodické problematice řízení hudebních činností žáků na ZUŠ. Dalším východiskem je doplňující pedagogické studium (DPS) určené pro absolventy (maturanty) konzervatoří, kteří nemají pedagogickou způsobilost. Zkušenosti z  realizace těchto forem studia však poukazují na další problémy. Těmi jsou zejména nízká informovanost vedení škol o možnostech vzdělávání učitelů (včetně profinancování jednotlivých forem studia) a někdy i zarážející nezájem některých pedagogů o sebevzdělávání. Tyto skutečnosti jsou poněkud alarmující v souvislosti s  plánovaným zaváděním tzv. Rámcových vzdělávacích programů (RVP) na základních a středních školách. RVP totiž stanoví základní cíle v jednotlivých vzdělávacích oborech a výstupní kompetence žáků. Rozvržení učiva a formy vyučování si stanoví škola ve svém vlastním školním vzdělávacím programu. Otázkou zůstává, jak jej zvládnou učitelé a vedení škol.

Genitiv – bez čeho se nelze v současnosti obejít

Klíčovým problémem je v této souvislosti absence funkční platformy pro výměnu informací mezi zkušenými pedagogy a začínajícími učiteli. Tu svým způsobem “supluje” časopis Talent, ve kterém jsou pravidelně publikovány články a úvahy z oblasti profesionální hudební výchovy. Přínosem mohou být i letní školy a workshopy, které pořádá HAMU ve spolupráci s ČHS. Tyto krátkodobé akce však problém systémově neřeší. Pokusme se proto hledat účinnější formy vzájemné informovanosti například v kooperaci s jednotlivými Pedagogickými centry v regionech. Současný rozvoj počítačových technologií nabízí i další možnosti (například “on - line” diskuse nebo “masterclass” na internetu, webovské stránky jednotlivých pracovišť apod.). Jistou změnou k lepšímu by bylo ustanovení “Rady” pro specializovanou a profesionální hudební výchovu, která by koordinovala jednotlivé akce po horizontální linii (spolupráce škol stejného stupně či zaměření) i po linii vertikální (ZUŠ, konzervatoře, vysoké umělecké školy). Činnost této rady by mohla zefektivnit profilaci jednotlivých forem vzdělávání podle norem ISCED (International Standard Classification of Education – Mezinárodní normy pro klasifikaci vzdělávání), zejména v souvislosti se začleněním ČR do EU a následnými možnostmi další zahraniční spolupráce.

Dativ – komu a čemu má hudební pedagogika sloužit

Zásadním problémem hudební pedagogiky je profilace jednotlivých typů škol a stanovení výstupních kompetencí jejich žáků. Dotýká se i možností další práce s absolventy škol. Co je cílem práce ZUŠ? Předčasná specializace nebo výchova poučeného posluchače hudby? Mohou úspěchy žáků jednotlivých škol na mezinárodních soutěžích nahradit úbytek jejich méně nadaných kolegů na některých ZUŠ? Podle čeho má být hodnocena efektivita práce pedagoga? Podle získaných soutěžních ocenění nebo podle počtu dětí, které přivedl k hudbě? Domnívám se, že i tyto otázky by mohly být námětem pro činnost výše zmíněné “Rady” nebo pro práci ČŠI.

Akuzativ – o koho a o co máme usilovat

Hlavním předmětem práce v oblasti specializované a profesionální hudební výchovy by podle mého názoru měla být komplexní múzická výchova zohledňující jak přípravu amatérských muzikantů, tak i výchovu, výcvik a vzdělání budoucích profesionálů. To platí zejména pro regionální školy, kde ZUŠ jsou mnohdy jedinou možností kultivace dětské osobnosti a často bývají i jediným místem umožňujícím kontakt s hudebním uměním.

Vokativ – co nejvíce v hudební pedagogice volá po změně

Z výše uvedeného je zřejmé, že klíčovým problémem při hledání nových cest (či spíše chodníčků) naší specializované a profesionální hudební výchovy je příprava a další vzdělávání učitelů hudebních oborů na základních a středních uměleckých školách. Obsahová náplň jednotlivých kursů DVPP a DPS by měla být rozšířena o další disciplíny jako například seminář didaktických technik, seminář teorie a praxe hudebně psychologické diagnostiky, seminář srovnávací hudební pedagogiky, seminář využití počítačových technologií v hudební pedagogice, seminář didaktiky profesionální hudební výchovy pro metodiky ZUŠ, semináře oborových didaktik, semináře školského a hudebního managementu atd. Zvážit bychom měli i účinnost stávajících způsobů realizace jednotlivých kursů a obohatit je o méně frekventované formy práce (víkendová setkání, tvůrčí dílny, “on - line” diskuse apod.).

Ablativ – o čem bychom měli v budoucnu dále diskutovat

Množství otázek, které nás mohou napadnout, zabýváme-li se “vzestupy a pády” naší specializované a profesionální hudební výchovy, zdaleka přesahuje rámec této konference. Mohou ale představovat témata dalších specializovaných konferencí nebo seminářů v budoucnu. Jak napsal Blaise Pascal: “Všechny dobré zásady jsou již napsány. Nyní ještě zbývá je uskutečnit”. Pokusme se v budoucnu zorganizovat specializovanou konferenci o perspektivách práce na ZUŠ a na konzervatořích. Třeba její realizace pomůže uskutečnit myšlenku o “Radě” pro specializovanou a profesionální hudební výchovu.

Instrumentál – s kým bychom měli spolupracovat a s čím začít

Hlavním úkolem v této oblasti je především prohloubit a zefektivnit spolupráci s partnerskými zahraničními školami a s organizacemi, které se problematikou specializované a profesionální hudební výchovy zabývají. Zde mám na mysli především spolupráci s ISME a s jejími jednotlivými sekcemi nebo s profesními učitelskými organizacemi, jako je například EPTA či ESTA. Stranou naší pozornosti by neměla zůstat ani mezinárodní organizace ECHA (European Council for High Ability) věnující se práci s nadanými dětmi, ani mezinárodní nevládní organizace MEDIACULT zabývající se problematikou audiovizuální komunikace v současných sociokulturních podmínkách.³⁾

A s čím začít? F.X.Šalda napsal: “Je jen jediný prostředek, kterým poznáš, co v kom vězí. Pusť ho k práci.” A jak řekl Publius Terentius: “Žádná práce není tak snadná, aby ti nemohla připadat obtížná, děláš-li ji nerad.”

Poznámky