Možnost využití výukových programů v práci s dětmi trpícími specifickými vývojovými poruchami učení
Věra Petráková
Pedagogická fakulta UP v Olomouci
Souhrn
Příspěvek se zabývá obecně problematikou specifických vývojových poruch učení, významem jejich reedukace a možností využití speciálních výukových programů určených pro tuto kategorii dětí na základních školách. Popisuje základní členění tohoto specializovaného softwaru a uvádí, co bývá jakým typem programu procvičováno. Ke každé kategorii vybírá na ukázku pár programů spolu s adresami, na kterých jsou k dispozici bližší informace, popřípadě demoverze.
Klíčová slova
Biofeedback, diagnostika, lehká mozková dysfunkce, reedukace, specifické poruchy učení, výukový program.
Abstract
Option of use of the educational software at work with children who suffer from the specific learning disabilities
The contribution is focused on the general problems of the specific learning disabilities, on the sense of theirs re-education and on the option of use of the special educational software, which is meant for children at elementary schools who suffer from the specific learning disabilities. It describes the basic classification of this specialized software. It presents what do the constituent types of programs practise. It chooses to each category a few programs together with the addresses, where are the additional information and possibly demos at disposal.
Keywords
Biofeedback, diagnostics, minimal brain dysfunction, re-education, the specific learning disabilities, educational software.
1. Specifické vývojové poruchy učení (SPU) na základních školách
Stále častěji se na základních školách setkáváme s dětmi trpícími různými poruchami učení (dyslexií, dysgrafií, dysortografií, dysklakulií…), které se neprojevují pouze v oblasti, kde je defekt nejvýraznější, ale mají i řadu společných projevů, např. poruchy řeči, obtíže v soustředění, poruchy pravolevé a prostorové orientace, nedostatečnou úroveň zrakového a sluchového vnímání atd. Tyto poruchy mohou vznikat na podkladě lehkých mozkových dysfunkcí (LMD) i z jiných příčin. Souhrnně jsou tyto poruchy čtení, psaní, pravopisu a matematických schopností označovány jako specifické poruchy učení.(9)(10)
Stručně by se symptomy těchto poruch daly popsat následovně:
Děti trpící některou z poruch učení nebo ADD (Attention Deficit Disorder = porucha pozornosti)/ADHD (Attention Deficit and Hyperactivity Disorder = porucha pozornosti a hyperaktivity) - tyto termíny dnes nahrazují v odborné terminologii termín LMD - mohou být nápadně neklidné či nápadně pomalé, působí nešikovně, neohrabaně, mohou mít problémy s usínáním, při vypracovávání domácích úkolů se neobejdou bez pomoci rodičů, jejich domácí příprava není soustavná, v lavici jsou neklidné, mluví bez dovolení, špatně vyslovují nebo se zadrhávají v řeči.. Z určitých předmětů mají o dva stupně horší známku než průměr celkového prospěchu. Jistě by mohly dokázat více, ale selhávají při zkoušení a jiných zátěžových situacích.
V posledním desetiletí došlo díky nashromáždění poznatků o mozku k výraznému pokroku v diagnostice a reedukaci těchto poruch. Příčiny specifických vývojových poruch učení mohou být různé a lze je rozdělit podle toho, z jakého hlediska jsou posuzovány:
Převážná většina odborníků se však shodne na tom, že se tyto různé příčiny vzájemně kombinují, přičemž jsou studie, vysvětlující příčiny SPU metodami psychologie, považovány za překonané. Zejména v těžších případech je zřejmý neurologický původ (tzn. příčiny ve vývoji mozku).(9)(10)
2. Diagnostika a reedukace
Diagnostiku můžeme považovat za jakousi alfu a omegu výchovně vzdělávacího procesu a především reedukace. Jejím cílem je zjistit úroveň vědomostí a dovedností, charakterizovat poznávací procesy, sociální vztahy, osobnostní charakteristiku a jiné faktory ovlivňující úspěch a neúspěch dítěte. Rozlišujeme diagnostiku prováděnou na specializovaném pracovišti a diagnostiku prováděnou v běžné či specializované třídě.
K tomu, aby mohla být žákovi přidělena diagnóza, je zapotřebí, aby tento žák splňoval určitá kritéria. Učitel v běžné třídě není schopen provádět podrobnou diagnostiku. Důležité je, aby se zaměřil na zvláštnosti v projevech žáků a ty zaznamenával, k tomu mu mohou posloužit záznamové archy. Na základě těchto “pozorování”, která jsou prováděna již od prvního ročníku základní školy, který je klíčovým obdobím pro rozvoj osobnosti dítěte, následuje výzva k návštěvě pedagogicko-psychologické poradny. Ty jsou v současné době garantem diagnostiky (popř. jiné instituce se speciálně připravenými pracovníky). Ke komplexní diagnostice je pak nutná spolupráce psychologa a speciálního pedagoga (popř. pedagoga pro tento účel odborně připraveného, sociální pracovnice…). Při stanovení diagnózy hraje roli i zpráva školy, navštěvované dítětem a jeho anamnéza (zaměřená na rodiče a sourozence).
Pro reedukaci SPU platí řada pravidel, které je třeba nejen znát, ale i dodržovat: (9) (10)
Vedle klasických metod diagnostiky a reedukace SPU dnes existují i různé počítačové programy, které lze v tomto směru využít, ale které samozřejmě nenahrazují standardizované, všeobecně poradnami uznávané testy. Zatím se s nimi na základních školách běžně nepracuje a jejich zapojení do běžné praxe je spojeno s nutným proškolením na příslušných akreditovaných pracovištích.
Již dnes však najdeme základní školy, které se přímo věnují využití těchto programů a snaží se zároveň dál předávat vlastní zkušenosti. Příkladem takové školy je ZŠ Prostějov, Husovo náměstí. Žáci s LMD jsou zde od 1. do 9. třídy vzděláváni ve skupinách po 10 – 12 ve specializovaných třídách. Vedle učebnic a pomůcek pro reedukaci poruch používají učitelé výukové programy na počítačích i speciální metodu EEG-biofeedback (6), což je technika založená na projevech funkční aktivity mozku, která je podmíněna aktivitami více specifických oblastí, zodpovědných za určité schopnosti. Je to vysoce specifická metoda posilující žádoucí aktivace nervové soustavy, která je využívána především pro trénink pozornosti a soustředění, sebeovládání a sebekázně (zklidnění impulzivity a hyperaktivity) a zlepšení výkonů intelektu. Tato metoda umožňuje regulaci frekvencí elektrické aktivity mozku ("mozkových vln"). Můžeme ji také nazvat sebe-učením mozku pomocí tzv. biologické zpětné vazby. Když mozek dostává okamžitou, cílenou a přesnou informaci o ladění – v případě LMD tedy "rozladění" - svých mozkových vln, může se naučit, jak je uvést do souladu.(11)(12) Této techniky se využívá ke zlepšení specifických poruch učení, lehké mozkové dysfunkce, poruchy soustředění, potíží s nespavostí, uvolňování psychického napětí, odstraňování strachu ze stresových situací aj.(7)
3. Možnosti specializovaných výukových programů
Mezi výukové programy, které jsou používány při práci s dětmi s SPU a jsou pro ně vhodné, patří i programy, jejichž prvotním cílem bylo osvojení a procvičení jednotlivých specifických školních dovedností a které nebyly pro tyto děti určeny. Přesto lze i některé z nich vhodným způsoben využít pro reedukaci SPU.
Většina specializovaných výukových programů pro děti s SPU je pak vytvářena za spolupráce s terapeuty v oblasti speciální pedagogiky, programy jsou zaměřeny na diagnostiku a reedukaci. Na trhu jsou programy pro různé věkové kategorie od předškolních dětí až po děti docházející na 2. stupeň základních škol.
Jedná se o programy tvořené diagnostickými zkouškami s porozuměním, které umožňují vytištění výsledků všech testů, které byly s dítětem v programu provedeny.
Příklady možných testů:
Takovýmto programem je např. program DIAGNOSTIKA (www.novak.cz).
V rámci těchto programů si děti např. hrají s písmeny a s obrázky, doplňují chybné písmeno ve slově, porovnávají podobná slova, píší slova apod. Procvičují základní oblasti, ve kterých se projevují nedostatky způsobené dyslexií.
Příklady procvičovaných oblastí:
Programy zabývající se reedukací dyslexie:
Tento typ programů je zaměřen především na rozvoj jemné motoriky (psychomotoriky), rozvoj plošné představivosti, orientace i výtvarného cítění.
Nejčastěji procvičují:
Příklady programů, věnovaných reedukaci dysgrafie:
Tento typ programů je zaměřen zejména na procvičování základních pravidel a psaní slov, pravopisná cvičení, procvičování slovních a větných rozborů...
Příklady programů pro reedukaci dysortografie:
Za pomocí těchto programů se děti seznámí, naučí a procvičí všechna přirozená čísla a základní početní operace...
Příklady programů, které je možno využít pro reedukaci dyskalkulie:
4. Závěr
Vzdělávání dětí se specifickými vývojovými poruchami učení se dnes zaslouženě věnuje velká pozornost. Neustále se hledají nové a nové přístupy práce s těmito dětmi. Zařazení speciálních výukových programů do výuky by jistě bylo vítaným zpestřením jak pro žáky, tak pro učitele. Navíc tyto programy splňují požadavek na reedukaci poruch, na kterou jinak v hodině příliš času nezbývá.
Výše uvedený výčet programů není samozřejmě ani zdaleka kompletní, neustále se objevují nové, vylepšené specializované programy, které jistě stojí za to si vyzkoušet. Uvedený seznam by měl spíše poskytnout seznámení s tímto druhem softwaru a inspirovat k hledání dalších možností.
Literatura:
Kontakt:
Věra Petráková
e-mail: Vpetrakova@seznam.cz