Evaluace v domácím vzdělávání
Lucie Novotná
Katedra pedagogiky s celoškolskou působností PdF UP v Olomouci
“Většina času a peněz věnovaných na testování je využita nevhodně… Skóre testů poskytuje málo užitečných informací pro zlepšení instrukcí a učení se žáků. Kvůli snaze dosahovat vyšší skóre v testech bylo kurikulum zúženo, aby odpovídalo testovým požadavkům. Děti se učí méně.”
(Fair Test in Facts on Standardized Tests)
Cílem evaluace žáků je ujistit se o jejich učebním pokroku. Nicméně samotný proces hodnocení, jak je pojímán v dnešní škole – tedy normativní hodnocení, je pro značnou část žáků a studentů stresujícím momentem. Pro některé se pak může stát i překážkou v úspěšném studiu. To také bývá příčinou, proč rodiče volí alternativní vzdělávání, které může použít a používá “alternativní” formy hodnocení. Tyto formy hodnocení nejsou z nejrůznějších důvodů ve školních institucích používány, respektive jsou používány velmi zřídka. Jde o tzv. autentické formy hodnocení, kam lze zařadit i stále častěji využívané studentské, respektive žákovské portfolio.
Žákovské portfolio je souborem aktivit a produktů činností žáka. Je významným prostředkem pro žákovu sebereflexi a sebehodnocení. Portfolio je zaměřeno na žákovy výtvory, samotný proces výuky, schopnost žáků ohodnotit svou vlastní práci a stanovit sami sobě cíle vzdělání. Žáci průběžně svá portfolia doplňují, pravidelně vyhodnocují své pokroky ve vědomostech a dovednostech. Portfolio vychází z každodenní činnosti žáků, obsahuje sbírku žákových prací, písemné, grafické i jiné produkty, nahrávky jejich vyučovacího procesu, žákovu reflexi vlastních výtvorů a znalostí, dovedností a v neposlední řadě hodnocení učitele (rodiče). Tvorba portfolií umožňuje žákovi vyhodnocovat své vlastní myšlení (Krejčová, 2002).
Děti zařazené v roce 1998 do experimentu Domácí škola v České republice nemusí každodenně navštěvovat školu. Doma se jim věnuje jeden či druhý rodič, v některých případech rodiče oba. Přesto se ani tyto děti nevyhnou školnímu prostředí stoprocentně. Stejně jako v dalších zemích, kde je homeschooling již zažitou formou vzdělávání, i u nás musí dítě docházet do školy několikrát za rok.
Na začátku školního roku vytvoří rodiče po dohodě s učitelem – konzultantem individuální vzdělávací plán žáka v jednotlivých vyučovacích předmětech, (včetně výchov – výtvarné, hudební a tělesné). Při sestavování vzdělávacího plánu je nezbytné, aby rodiče plně respektovali zvolený vzdělávací program. Společně vypracují přehled povinného objemu učiva. Stanoví způsob zaznamenávání činností žáka, přijmou doporučení, jak a které výtvory a práce žáků je třeba shromažďovat a jakým způsobem hodnotit výkony a výsledky žáka (Nitschová, 2000).
Jak tedy vypadá kontrola? Evaluace výsledků má několik kroků, počínaje samotným hodnocením rodičů – učitelů, přes průběžné hodnocení učitelů ve škole až po závěrečné přezkoušení.
Základem hodnocení je průběžné diagnostikování dosažené úrovně vzdělávacích a výchovných výsledků žáka. Je založeno na hodnocení dílčích výkonů při pravidelných konzultacích a návštěvách ve škole. Rodiče jsou povinni navštěvovat spolu se svým dítětem dohodnuté konzultace (minimálně 1x za měsíc). Je jim doporučováno, aby možnosti účastnit se těchto konzultací využívali co nejčastěji. Během těchto konzultací se ověřují vědomosti, dovednosti, návyky a další kompetence žáků metodami a technikami běžně užívanými na daném stupni školy, v našem případě na 1. stupni ZŠ. Rodiče přinášejí na tyto konzultace k posouzení žákovo portfolio - sešity, ukázky prací žáka a dokumentaci o učebních aktivitách dítěte (výkaz o vzdělávání). Hodnotí se tak pokrok v učení v průběhu celého školního roku v souladu s individuálním tematickým plánem žáka. Rodiče dále garantují pravidelné návštěvy výuky ve škole podle dohodnutého harmonogramu (v konkrétních předmětech).
Průběžná diagnostika je založena také na výsledcích kontrolních prací, testů, činností a na informacích rodičů o výkonech, vzdělávacích výsledcích a o celkovém rozvoji dítěte. Rodinu pravidelně navštěvuje metodička zastřešující základní školy, která sbírá informace o žácích, pozoruje je při vzdělávacích činnostech, poskytuje rodičům potřebné rady, řeší s nimi vyvstalé problémy a informuje rodiny o pořádaných akcích. Pokud rodina potřebuje, může metodičku po dohodě navštívit ve škole (www.volny.cz/domvzd/ podminky.htm, 2002). Hana Vondráková říká: “Jsem rodinám nablízku. Sbírám údaje o žácích a rodičům rozesílám oznámení o akcích a další informace, nabízím jim poradenství. Řeším potíže s výukou předmětů, u nichž nevědí, jak děti učit. V páté třídě je náročnější učit například literaturu. Jezdím za rodinami, ale ty po domluvě také mohou přijít kdykoliv do školy (www.idnes.cz/archiv).”
Rozhodující hodnotící stanovisko zaujímá škola. O průběžném hodnocení žáka vede škola systematické záznamy v protokolu (Protokol o hodnocení žáka). Na konci školního roku škola ve spolupráci s rodiči organizuje závěrečné setkání žáků zařazených do domácího vzdělávání, které by mělo mít slavnostní charakter a je jednou z příležitostí k prezentování výsledků žáka před vrstevníky a učiteli ve škole.
Dalším způsobem hodnocení vzdělávacích výsledků žáků je komparace vzdělávacích výsledků a výkonů žáků vzdělávaných v režimu běžné základní školy s výsledky dětí vzdělávajících se v domácím vzdělávání (na základě srovnání výsledků kontrolních prací, testů, činností i průběžného ověřování vzdělávacích výsledků žáků zpracovává škola).
Cílem analýzy dílčích poznatků o žákovi je vytvořit ve spolupráci se vzdělavateli co nejobjektivnější a komplexní obraz o žákovi, který se pak následně promítne do závěrečného vztahu objektivních výsledků hodnocení žáka a jeho subjektivních potenciálních dispozic, do jeho systému vědomostí, dovedností, návyků, postojů a jednání (www.volny.cz/domvzd/podminky.htm, 2002).
V pololetí a na závěr roku škola organizuje přezkoušení žáků, které je povinné. Rozsah závěrečného a pololetního přezkoušení závisí na kvalitě i kvantitě informací o průběhu a výsledcích vzdělávání žáka, získaných na základě průběžného diagnostikování úrovně jeho vědomostí. Termín pololetního a závěrečného přezkoušení stanoví škola po dohodě s rodiči. Instrukce MŠMT doporučují, aby žáci nebyli zkoušeni komisionálně. I samotné školy se shodují na tom, že to není vůbec potřebné, neboť konzultanti dostávají v průběhu školního roku dostatečný prostor, aby se seznámili se samotnými dětmi i s funkčností domácí školy té či oné rodiny (Občasník SPDŠ, 1999). Přezkoušení tedy řídí učitel-konzultant, přítomni jsou žák a jeho rodič, další vyučující, případně ředitel školy. Při hodnocení výkonů a prací žáka spolupracují dva školou pověření pedagogové (konzultant a další učitel školy). Závěrečné přezkoušení pak nabírá úplně jiné podoby, než jsme ze školy zvyklí. Děti se chlubí tím, co se naučily, čeho dosáhly atd., přítomnost metodiček, učitelů a dalších pro ně neznámých či málo známých osob vcelku pomíjí. Na každé přezkoušení si s sebou děti nosí své portfolio, prostřednictvím kterého mohou prezentovat, co již umí, co dokázaly (Lucová, 2000). “Nebylo to opravdové zkoušení. Spíše jsme se snažili povídáním a hraním zjistit, zda znalosti dětí odpovídají standardu.” Rodiče přivezli pečlivě vedené třídní výkazy, děti zas krabice plné vlastních výtvorů: sešitů, kreseb, moduritových postaviček. Nestyděly se zpívat a tancovat. “Obávali jsme se, že se budou stydět a nebudou chtít komunikovat. Byly však bezprostřední a otevřené,” uvádí Michal Semín ze Sdružení přátel domácí školy, který se také zkoušek zúčastnil (www.idnes.cz/archiv). V případě, že se učitelé při přezkoušení nedohodnou na hodnocení žáka, rozhodne o výsledku ředitel s přihlédnutím k podkladům za uplynulé období. Povinností školy je oznámit termín přezkoušení odboru základního vzdělávání MŠMT, VÚP a České školní inspekci.
Na konci každého klasifikačního období probíhá celkové hodnocení žáka. Po každém přezkoušení je žákovi předáno vysvědčení. MŠMT dále stanovilo, že každý doma vzdělávaný žák bude dostávat slovní hodnocení na formulářích schválených ministerstvem (Šteflová, UN 1998). Návrh hodnocení mohou předkládat škole sami rodiče. Škole jej pak následně porovná s výsledky, kterých dítě dosáhlo při pololetním či závěrečném přezkoušení. Hodnocení mohou také vyhotovit sami učitelé – konzultanti. V obou případech se přihlíží ve stejné míře jak k výsledkům jednotlivých přezkoušení, tak k výsledkům práce žáka v průběhu celého roku.
Pokud dítě v závěrečném hodnocení neobstojí, mají ředitelé možnost zakročit. Ředitelé škol zajišťujících domácí vzdělávání mají možnost nedoporučit další setrvávání v domácí škole. Zpravidla nejprve dostanou rodiče roční zkušební lhůtu, aby dítě zlepšilo své výsledky. Napodruhé se již většinou nestane, aby dítě, které se učí doma, selhalo. Rodiče jsou velmi zodpovědní a pokud nejsou úspěšní, sami hledají jinou možnost. Nikdo je nemusí nutit, aby přestali - udělají to po úvaze sami. Pakliže však nedojde k nápravě a rodiče sami neodstoupí od domácího vzdělávání, má ředitel možnost vypovědět dohodu s rodinou, a tím ji vyřadit z Domácí školy (www.volny.cz/domvzd, 2002).
Domácí vzdělávání je mapováno celou řadou dokumentů. Dokumentaci vedenou k domácímu vzdělávání tvoří několik složek:
Rodiče jsou povinni vést přesnou dokumentaci o průběhu domácího vzdělávání, pravidelně a systematicky zaznamenávat učební aktivity do Výkazu o vzdělávání. Výkaz o vzdělávání je vlastnictvím školy a po ukončení školního roku se vrací škole zpět. Slouží jako přehled o práci a postupu dítěte ve vzdělávání. Může být použit jako dokument pro státní kontrolu. Rodiče zde zaznamenávají týdenní hodinovou dotaci v jednotlivých vyučovacích předmětech, do celkového součtu povinných vyučovacích hodin zahrnují také čas, který dítě stráví ve škole, v závěru každého týdne zapíší do výkazu stručné hodnocení práce dítěte v každém předmětu.
Z výčtu je patrné, že děti Domácí školy jsou soustavně diagnostikovány. Již na počátku jsou posuzovány subjektivní předpoklady dítěte, schopnost respektive neschopnost adaptovat se na podmínky, formy, metody a požadavky pravidelné školní docházky. V průběhu domácího vzdělávání je pak hodnoceno hned z několika stran, ze strany svých rodičů, konzultantů a ostatních učitelů. Nejde tedy snad o to, že děti hodnotíme, ale spíše jak je hodnotíme.
Literatura a prameny:
Facts on Standardized Tests. Online dokument: http://homeschooling.about.com/cs/achievmentart (leden 2002).
Krejčová, V. Sebereflektivní deník, studentské portfolio a metodika ústní zkoušky. Kritické listy, č. 3. Online dokument: http://www.kritickemysleni.cz/klisty/KL3/sebereflektinidenik.htm (leden 2002).
Lucová, R. Domácí škola – alternativní vzdělávací forma. Diplomová práce. UP Olomouc, 2001.
Nitschová, D. Domácí vzdělávání. Diplomová práce. UK Praha, 2000. Online dokument:
http://www.volny.cz/domvzd/diplomka.rtf (květen 2001).
Občasník SPŠD, 1999, č. 6, s. 7–10.
Šteflová, J. Homeschooling po česku. Učitelské noviny, 1999, roč. 102, č. 4.
Questions And Answers Concerning Home Schooling.
Online dokumenty:
http://www.teachinghome.com/started/index.cfm (leden 2002).
http://www.volny.cz/domvzd/podminky.htm (květen 2001).
http://uprt.vscht.cz/bioteam/myneweb3/portfolio_directions.htm (leden 2002).
http://www.idnes.cz/archiv (leden 2002).