Chceme ji?
(Několik poznámek k evaluaci na Univerzitě Palackého v Olomouci, na Lékařské fakultě UP a na Ústavu cizích jazyků LF UP)
Pavel Kurfürst
Ústav cizích jazyků Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
Plnohodnotnou součástí vyučovacího procesu na Univerzitě Palackého v Olomouci se v posledních semestrech stalo studentské hodnocení úrovně výuky a vyučujících, někdy zjednodušeně označované jako hodnocení učitelů (výuky, předmětů) studenty či (vnitřní) evaluace. Za přelomový by se dal považovat akademický rok 1999/2000. Zpráva evaluační komise CRE (Evropské asociace univerzit) ze září 1999 na jedné straně připustila, že na několika katedrách se například využívá studentských dotazníků, ale v souvislosti s hlediskem kvality vyzněla spíše kriticky a poskytla některá doporučení ke zlepšení situace. Mimo jiné bylo konstatováno, že řízení kvality se na Univerzitě Palackého provádí formalizovaným způsobem, aniž by bylo považováno za dynamický proces, který je třeba řídit s cílem trvalého růstu kvality, že na úrovni jednotlivých fakult neexistují minimální normy a mechanismy, což je v mezinárodním měřítku naprosto přijatelná situace, včetně studentských dotazníků vyplňovaných po každém kurzu za účelem zhodnocení kvality programu, výuky a materiálního vybavení (knihy, software) a že neexistuje zpětná vazba pro studenty nebo senát, pokud jde o diskusi o kvalitě.I Je tedy pochopitelné, že evaluace začala být opakovaně zmiňována v hlavních univerzitních dokumentech. Aktualizace Dlouhodobého záměru na rok 2002 uvádí, že důležitou součástí bude rozvíjení evaluačních programů k hodnocení pedagogického procesu v interakci učitel – studentII. Výroční zpráva o činnosti za rok 2000 pak hodnocení výuky studenty jako zdroj zpětné vazby pro učitele řadí mezi nejvýznamnější kritéria hodnocení kvality vzdělávací činnosti uplatňovaná na UPIII
Diskuse o podobě evaluace se dostala na pořad jednání Kolegia rektorky UP a setkání rektorky se studenty. Podle doporučení kolegia měla evaluace na jednotlivých fakultách poprvé proběhnout na konci letního semestru 1999/2000IV. Základní čtyři otázky evaluačního dotazníku byly vypracovány Katedrou sociologie FF UP a následně prošly připomínkami několika univerzitních grémií a byly projednány i se zástupci studentů. Dotazník měl být na jednotlivých pracovištích doplněn o další otázky vztahující se ke specifice daného oboru.V Zdálo by se, že úspěšnému spuštění evaluace nestálo nic v cestě. Přesto lze její začátky označit za nepříliš vydařené. Formalismus zmiňovaný evaluační komisí CRE se odstranit nepodařilo. Na některých pracovištích evaluace neproběhla vůbec, na jiných byly použity pouze základní dotazníky, což by nemuselo vadit při správném postupu při jejich distribuci. Vzhledem k tomu, že samotný (graficky značně neatraktivní) dotazník neobsahoval žádné vysvětlující informace, může způsob, jakým jsou dotazníky studentům předloženy, značně ovlivnit celý průběh evaluace. Pokud studenti nevědí, k čemu dotazníky budou, kdo je vyhodnotí a jak využije výsledky, těžko budou věnovat jejich vyplnění více než pár minut. Zde samozřejmě mohla pozitivní roli sehrát i větší kampaň před samotnou evaluací, například ze strany univerzitního časopisu. Extrémním příkladem jsou katedry, které ponechaly hromádky prázdných dotazníků na chodbách v domnění, že si je studenti sami vezmou, vyplní a odevzdají. Historky z druhé ruky o vyučujících, kteří si dotazníky vyplňují sami, či o různých formách msty studentům za kritiku rovněž nelze považovat za pouhý folklór. Věřím, že se našla i pracoviště, která dotazníky skutečně doplnila o vlastní relevantní otázky, rozdala studentům s patřičným vysvětlením, výsledky vyhodnotila, zveřejnila a využila ke zlepšení výuky. Problém je, že se to nemáme jak dozvědět, neboť žádné souhrnné výsledky nebyly oznámeny. Domnívám se, že studenti, kteří se setkají s takto formálně provedenou evaluací, už do konce studia nebudou mít zájem se k něčemu na univerzitě vyjadřovat.
Jak tedy v evaluaci pokračovat? Zdá se, že přílišná centralizace působí více škody než užitku. Na celouniverzitní úrovni bych do budoucna očekával spíše propagaci a metodické vedení.VI Přestože podle všeho již od dubna 2000 existuje materiál nazvaný Zásady a doporučení při provádění hodnocení učitelů studenty UP, je zřejmě dobře utajený.VII Z toho vyplývá již zmíněný stav, kdy studenti vyplní bezobsažné dotazníky, aniž by věděli proč. Největší odpovědnost by měla spočívat na vedoucích jednotlivých pracovišť. Ti by pod tlakem shora (vedení fakulty / univerzity) i zdola (studenti) měli se svými podřízenými vytvořit co nejkvalitnější dotazníky odpovídající specifikům výuky na jejich pracovišti. Rektorka UP na setkání se studenty v květnu 2001 správně vysvětlila, že evaluaci není možné nařídit, ale pouze doporučit a že tlak musí být proto vyvíjen především ze strany studentů.VIII Je pochopitelné, že zájem o co nejkvalitnější evaluaci by si měli uvědomovat samotní vedoucí pracovišť a všichni vyučující, byť chápu, že mnozí se – a jistě oprávněně – cítí ohroženi. Samotný dotazník by měl být sestaven tak, aby po zpracování mohl poskytnout informace na několika úrovních. Největší přínos by měl mít pro samotného vyučujícího – zde se jedná o konkrétní otázky týkající se daného předmětu, formy a obsahu výuky, literatury apod. Zpracování dotazníků hodnotících veškerou výuku stejného vyučujícího by pak mělo vedoucího pracoviště informovat o jeho pedagogických a odborných kvalitách. Je nasnadě, že výsledky mohou mít vliv například na osobní ohodnocení vyučujícího, v krajním případě mohou vést ke změnám v obsazení předmětu vyučujícím a podobně Souhrnné zpracování všech dotazníků získaných na daném pracovišti by pak mohlo poskytnout cenné informace o kvalitě pracoviště, vedení fakulty / univerzity. Důležitá je ovšem zpětná vazba. Studenti by měli vidět, že jimi vyplněné dotazníky nekončí v koši, ale že jsou skutečně využity. Co nejvíce výsledků by mělo být vhodnou formou zveřejněno. Pokud dotazníky obsahují mimo odpovědí na statisticky zpracovatelné otázky i podněty a připomínky, měly by být zpracovány tak, aby bylo zřejmé, zda byly akceptovány, případně proč tomu tak není. V optimálním případě se za několik semestrů dostaneme do situace, kdy evaluaci budou všichni považovat za naprosto přirozené zakončení výuky daného předmětu, všichni budou vědět kdy, proč a jak probíhá. Než se tak stane, měla by součástí rozdání dotazníků vyučujícími být základní informace o tom, co se dál s těmi vyplněnými papíry děje. Věřím, že za pár let se nenajde pracoviště, které by si dovolilo evaluaci neprovést, které by vágní dotazníky pohodilo na chodbě či kritiku zametlo pod koberec.
Že to není nereálné, dokazuje průběh evaluace na Ústavu cizích jazyků Lékařské fakulty UP. Na základě zmíněného doporučení Kolegia rektorky UP proběhla evaluace poprvé na konci akademického roku 1999/2000 a od té doby se pravidelně opakuje v závěru každého semestru. Od počátku jsme se rozhodli používat vlastní dotazník i přesto, že místo zcela nevyhovujícího univerzitního mezitím vznikl i doporučený jednotný dotazník pro celou LF UP.IX Podle společného jednání vedení fakulty a ústavu však využívání vlastních evaluačních dotazníků ústavem nebrání celkovému vyhodnocení evaluace na fakultě a je výhodnější než hodnocení pomocí univerzálních dotazníků. Nutnost jisté supervize vedení nad obsahem dotazníky je považována za zcela pochopitelnou.X Základní část dotazníku obsahuje 7 otázek, z nichž 2 se týkají pedagogických a odborných kvalit vyučujícího, další dvě programové náplně semináře a využívaných materiálů. Zbývající otázky hodnotí organizační zajištění výuky na úrovni ústavu, webové stránky ústavu a užitečnost samotného dotazníku. Samozřejmostí je záhlaví pro vyplnění oboru, ročníku, předmětu a vyučujícího, které dále obsahuje informaci o anonymitě dotazníku a o tom, jak bude dotazník zpracován a kde budou zveřejněny výsledky. Nechybí prostor pro připomínky a komentáře studentů. Druhou stranu dotazníku může vyučující podle vlastního uvážení využít pro doplňující otázky týkající se například konkrétních témat jednotlivých seminářů apod. Rozhodli jsme se dotazníky nepoužívat plošně u všech studentů ve všech seminářích realizovaných na ústavu. Jestliže stejný vyučující vede osm paralelních skupin semináře latiny v trvání dvou semestrů, je zřejmě zbytečné každého půl roku získat 250 dotazníků s totožným obsahem. Snažíme se proto obsáhnout dostatečně reprezentativní vzorek studentů (cca čtvrtinu až třetinu) a spíše se zaměřit na semináře, kde dochází ke změnám (např. vyučujícího, programu, používané literatury apod.), případně semináře, které by se mohly jevit jako problematické. Do budoucna předpokládáme postupné omezování obecnějších otázek a větší důraz na otázky ke konkrétnímu průběhu seminářů, byť jsou takové dotazníky pracnější, pokud jde o sestavení i vyhodnocení. Jejich obměnu tedy pokládáme za samozřejmou, těžko můžeme čekat, že s jednou sestaveným dotazníkem vystačíme deset let. Po shromáždění jsou dotazníky vyhodnoceny a jednotliví členové ústavu jsou požádáni, aby se písemně vyjádřili k problematickým bodům, poznámkám, komentářům a podobně. Podrobné výsledky evaluace jsou během několika týdnů zveřejněny na webových stránkách ústavu, kde zůstávají trvale dostupné.XI V zimním semestru 2000/2001 jsme obdobným způsobem zahájili rovněž hodnocení výuky zahraničních studentů v takzvaném anglickém programu. Celá evaluace pochopitelně probíhá v angličtině. Zejména v tomto případě jsme si uvědomili její značný přínos, neboť studenti v anglickém programu téměř bez výjimky využívali možnosti dodatečných komentářů a snažili se upozornit na negativní i pozitivní stránky výuky. Navíc se ukázalo, že postrádají širší možnost komunikace o problémech svého studia, neboť některé výhrady přesahovaly rámec našeho ústavu a směřovaly spíše k vedení fakulty. U jejich českých kolegů byla snaha doplnit dotazníky o volně formulované připomínky spíše výjimečná. Důvodem může být i špatná předchozí zkušenost s průběhem evaluace na jiných pracovištích.
Nedomníváme se, že náš přístup je jediný správný, a proto ho pouze nabízíme jako případnou inspiraci a potvrzení toho, že hlavní tíha evaluace spočívá především na úrovni jednotlivých pracovišť zajišťujících výuku.